Na Aljašku se v zimě, kdy jsou teploty hluboko pod bodem mrazu (rekord, který platí v celých Spojených státech amerických, je 63 °C!), vypraví jen otužilec, ale v létě je to o něčem jiném.
Nejlepší období trvá od půlky června tak měsíc. Kromě obdivování přírodních krás se mnozí vydávají po stopách dobrodruha a spisovatele Jacka Londona, který sem – stejně jako dalších 100 000 lidí – přijel po propuknutí zlaté horečky v roce 1896.
Přestože měl smůlu a nenarýžoval ani gram žlutého kovu, nakonec právě on zbohatl ze všech zlatokopů nejvíc – díky svým románům z drsného prostředí, které tak důvěrně poznal.
Těžba ropy skončila tragicky
Mnohem později zde pak byla, bohužel, objevena ropa. Právě její rozsáhlá těžba zasadila ránu životnímu prostředí, ekologickou katastrofou byla v roce 1989 havárie tankeru Exxon Valdez. Vyteklo z něj 40 milionů litrů ropy, která znečistila pobřeží a přinesla smrt až 250 000 mořským ptákům!
Kvalita vody šla od té doby rapidně dolů, ropné skvrny se navíc stále objevují, i když naštěstí v ne tak velkém měřítku. Jinak je povrch Aljašky převážně hornatý, je tady i nejvyšší vrchol celých Spojených států, Denali alias Mount McKinley (6 190 metrů).
Indiáni inklinují k přírodě
Hlavním městem je Juneau, ale největší je Anchorage, kde žije asi polovina všech obyvatel – většinou bělochů. Indiáni a Eskymáci (dostali se sem už před 30–40 tisíci lety a suchou nohou, hladina oceánu byla totiž mnohem níž) dávají spíš přednost přírodě.
Hodně se vyskytují na pobřeží řeky Yukon, jež protíná celé území a je třetí nejdelší v celé Severní Americe. Jsou asi i na ostrově Kodiak, kde žijí stejnojmenní medvědi, vedle ledních vůbec největší na světě. Někteří jedinci měří až tři metry a váží tunu!
Medvědy je lepší neprovokovat
Předčí i grizzlyho, nám dobře známého z mayovek. Ten žije na Aljašce také, stejně jako další druhy. Kdo se chce toulat přírodou, měl by počítat s tím, že na medvědy může narazit kdekoli! Ti se ale setkání spíše vyhýbají, jsou samotáři.
Nicméně není radno se k nim přibližovat. Jedině snad v autě, které skýtá ochranu a možnost ujet, i když ne tak snadno. Přes zdánlivou neohrabanost mají medvědi velké zrychlení a jsou schopni běžet tempem až 45 km/hod. A nikdy se jim nedívejte do očí, berou to jako výzvu k souboji!
Aljaška přitahuje i vodáky a rybáře
Hodně turistů si pro návštěvu vybírá dobu letního slunovratu, kdy lze zažít půlnoční slunce, které svou září „obarví“ krajinu. I když se poté trochu setmí, světlo je až do rána. Toho využívají „sovy“ k procházkám, zatímco skřivani zalezou do spacáku.
Častým cílem jsou dřevěné sruby zlatokopů, z nichž dýchá více než staletá historie, ale běžně se tyto „bílé noci“ chodí na ryby či pěší túry nebo se sjíždí řeky na kajacích.
Peřeje Five Finger, kultovní místo nejen pro vodáky, jsou ale přes hranici, tedy v Kanadě. Jméno mají podle počtu pěti vodních proudů mezi skalami v korytě Yukonu, poblíž je slavné město Dawson.
Romantici míří do Kobuk Valley
Nelze také nezmínit, že Aljaška má osm národních parků, největší je Wrangell–St. Elias. Nejnavštěvovanějšími jsou pak ty snadno dostupné – Glacier Bay, Kenai Fjords a Denali. Naproti tomu Kobuk Valley či Gates of the Arctic svou nedotčeností lákají romantiky a milovníky přírody, kteří si užívají pobyt zcela mimo civilizaci…
Více se o Aljašce můžete dočíst v našem rozhovoru s cestovatelem Leošem Šimánkem. Najdete ho zde.
