Mezi přírodní divy Irska patří i tzv. Obrův chodník – Giant’s Causeway. Leží na severním pobřeží, v hrabství Antrim, zhruba sto kilometrů severozápadně od Belfastu. Jde vlastně o velké kamenné sloupy vysoké v průměru kolem šesti metrů, stojí jich tu na čtyřicet tisíc.
Na první pohled vás zaujme jejich symetrický tvar. Mají průměr 38 až 51 centimetrů a jsou nejčastěji šestiboké. Ale najdete tu také jen pětiboké či čtyřboké, jiné jsou naopak dokonce sedmi nebo osmiboké. Zapadají do sebe jako buňky plástve. Nejvyšší odkrytý kamenný sloupec měří 12 metrů.
Přelstila ho manželka soupeře?
Legenda vypráví, že irský obr jménem Finn MacCool chtěl vyzvat na souboj skotského obra Benandonnera. Jenže žádná loď nebyla dost velká, aby kteréhokoli ze soků převezla přes moře, tedy se nemohli utkat. Finn MacCool to nakonec vyřešil. Z velkých kamenných sloupů postavil mezi Irskem a Skotskem chodník. Benandonner, který byl větší a silnější než Finn MacCool, výzvu přijal a vydal se neohroženě po chodníku do Irska.
Byl přesvědčen, že zvítězí, ale přelstila ho nečekaně manželka MacCoola. Navlékla svého obřího manžela do dětských šatů. Když Benandonner u domu soupeře uviděl „dítě“, dostal strach. Představil si totiž, jak velkého otce asi tak velká ratolest může mít. A tak zavelel k ústupu. A aby ho snad Finn MacCool nemohl pronásledovat, chodník za sebou ničil. Zbylo jen to, co můžeme vidět dnes…
Jedinečný úkaz je patrně dílem přírody
Severní Irsko se nachází ve vápencové oblasti. Vulkanická činnost v zemské kůře způsobila, že magma o teplotě více než 1000 stupňů Celsia vystoupilo z hlubin země puklinami ve vápenci na povrch. Jakmile se ocitlo na vzduchu, začalo tuhnout. Magma může mít různé chemické složení, proto z něj po vychladnutí vznikají rozmanité druhy hornin. Ta, která se zformovala tímto způsobem, se nazývá bazalt neboli čedič.
Jak tento druh magmatu postupně chladl a smršťoval se, díky chemickému složení se na jeho povrchu vytvořily pravidelné pukliny ve tvaru šestiúhelníků, vznikly tužkovité čedičové sloupy. Tento přírodní úkaz byl v roce 1986 zařazen na Seznam světového dědictví UNESCO v Evropě a o rok později byl prohlášen za národní přírodní rezervaci.
Cesta postupně mizí v moři
Největší, Velký chodník, začíná na pobřeží u paty útesů jako pár obrovských kamenů vysokých až šest metrů. Směrem k moři jich přibývá a tvoří chodník široký dvacet až třicet metrů. Při odlivu můžete po této cestě ujít několik set metrů. Pak chodník pomalu klesá a mizí pod vlnami. Míří ke skotskému pobřeží.
Další dvě části jsou Střední chodník a Malý chodník, leží podél Velkého chodníku. Nemají podobu cest, vypadají spíše jako dvě hromady. Lze na ně vylézt, ale s velkou opatrností, protože sloupy jsou v blízkosti moře mokré a kluzké.
Některé sloupy připomínají předměty
Půjdete-li dál podél pobřeží s názvem Causeway Headlans, spatříte ve stěnách útesů tisíce dalších sloupů. Během řady let mnohé z nich lidé pojmenovali. Dva dostaly jméno podle hudebních nástrojů – jde o skalní útvary Varhany a Obrova harfa.
Legendy o obrech se odrážejí i v jiných jménech. Jsou tu Obrův tkalcovský stav, Obrova rakev, Obrova děla, Obrovy oči a také Obrova bota. Ta leží na pláži nedaleko Obrova chodníku. Jde o balvan ve tvaru boty, vysoký asi 2 metry. Kdosi vypočítal, že by obr, který obuje takovou botu, musel měřit kolem šestnácti metrů.
