Na tuto bizarnost narazíte v Malajsii. Ta je teď ostatně v kurzu. Zájezdů přibývá jako hub po dešti, hlavně díky krásně bílým plážím. Na své si však přijdou i lovci senzací či neobvyklých zážitků.
Jeden nevšední je čeká v metropoli spolkového státu Sarawak – v Kuchingu. Ten se stal městem koček, a podle nich se dokonce jmenuje, i když za to může omyl.
Všechno způsobilo nepochopené gesto
Když se u Kuchingu poprvé vylodil pozdější guvernér James Brook, vyvedli ho místní na kopec. Tam, jak už to tak bývá, je nejlepší výhled do okolní krajiny. Ten se mu ale po chvíli omrzel, místo toho ho zaujala opodál se protahující půvabná kočka.
Když si jeho pohledu všiml jeden z radních, „představil“ zvíře sarawackým slovem „kuching“. Udělal ale přitom hodně neurčité gesto, takže Brook myslel, že tak říká celému městu a přilehlému údolí a název mu už tak zůstal dodnes.
Proč ovšem vznikl „kult osobnosti“ tohoto jistě roztomilého zvířete, které se stalo zdejším symbolem i maskotem, nikdo s určitostí neví, ale najde se všude.
Řidiče děsí obří sochy na objezdech
Sochy – pochopitelně v hodně nadživotních velikostech, aby patřičně vynikly – jsou součástí snad všech kruhových objezdů, které zpestřují. Většina z nich zdraví řidiče zvednutou tlapkou. Ti, co do této části Malajsie zavítají poprvé, jsou z toho docela vyděšení.
Pokud jde o výraz, umělci většinou zvolili takový, co se dá vykládat za milý úsměv, i když se zvířata pochopitelně smát neumějí, takže to vypadá tak trochu podivně.
Lidé jim přinášejí květiny
Je přitom zajímavé, že na živé kočky v Kuchingu narazíte mnohem méně často než na jejich – z uměleckého hlediska naprosto otřesné – napodobeniny, zvlášť pokud jde až o pár metrů vysoká monstra, svými rozměry připomínající spíše Godzillu.
Aby toho nebylo málo, jsou často zdobeny pestrobarevnými látkami a místní k jejich sochám dokonce přinášejí květiny.
Exempláře jsou keramické i pletené
Vrcholem je bílé sídlo guvernéra, kde se v jednom objektu nachází muzeum koček, jediné svého druhu na světě a svým zaměřením asi nejbláznivější vůbec. Na návštěvníka jukají z mnoha vitrín, rozlišených podle materiálu, z kterého byly vyrobeny.
Takže jsou tu kočky plyšové, porcelánové, obzvlášť kýčovité keramické, dřevěné, pletené z bavlny či jiné látky, bakelitové poháněné baterií, zvedající packu…
Pozdraví vás rovněž kočičí Elvis
K vidění jsou i kočky ke vchodu s rohožkami s nápisem Welcome, schoulené do klubíčka, mumifikované a dokonce jejich náhrobky. V jiné místnosti jsou výrobky z kočičích kůží – šály, čepice, je tady i hřejivý ledvinový pás.
Pokochat se můžete také jejich obrazy, ale i rytinami a plakáty. Mnozí „umělci“ pak popustili otěže fantazii až příliš, jako třeba u kocoura v bavorském kroji s půllitrem, v policajtské uniformě či s podobou Elvise…