Miliony návštěvníků Paříže, ale ani mnozí z jejích obyvatel netuší, že se pod ulicemi a náměstími ukrývá velké podzemní „město“ s asi 190 kilometry chodeb!
I přesto, že je proslavil román Victora Huga Bídníci. V něm jimi bývalý trestanec Jean Valjean vedl a zachraňoval milence své dcery. Jinak pařížské katakomby (Catacombs of Paris), jak se jim říká, začaly vznikat už ve starověku, Římané tady totiž (v hloubce asi 20 metrů) dolovali kamení.
Převážně se jedná o ostatky nuzáků
Když se v Paříži kvůli nové zástavbě začaly koncem osmnáctého století rušit některé hřbitovy, napadlo radní uložit přebytečné lidské ostatky právě do těchto nevyužitých prostor.
Jejich počet rapidně vzrůstal, do roku 1814 se zde nacházela těla více než šesti milionů nebožtíků! Prostory byly raději vysvěceny knězem, aby chudáci – alespoň pokud jde o Boha – odpočívali v pokoji, když už byli naházeni jeden na druhého…
Pochopitelně šlo hlavně o nuzáky, bohatí se o své luxusní hrobky určitě strachovat nemuseli. Ty zůstaly zachovány nebo byly důstojně přestěhovány na jiný hřbitov.
Vchod najdete u metra
Přestože v současnosti mají pařížské katakomby zmíněný astronomický počet chodeb a stok, je z nich veřejnosti zpřístupněna jen velice malá část (asi 2 km). Vstup do nich je u stanice metra Denfert-Rochereau (mapa). Důvodů omezení bylo víc.
Některé byly zazděny, jiné se časem zhroutily, ale u většiny není vstup povolen z bezpečnostních důvodů. V tomto labyrintu se člověk může lehce ztratit – i navždy…
Nápis odradí málokoho
Nejdůležitější pomůckou je pořádná svítilna, nad mohutnou branou do světa neživých je velký nápis „Stůj! Zde je království smrti!“. Ten sice jen málokoho zadrží, ale zase se postará o ponurou atmosféru, kdy se letmé odlesky světla odrážejí v bledých tvářích.
Hradba, nebo spíš stěna, vyrovnaná z vybělených lebek a kostí vypadá hrůzostrašně. Někde jsou k vidění pitoreskní obrazce – ve tvaru hnátů pod lebkou…
Kam zmizela markýza?
Pařížské katakomby byly hojně využívané během Francouzské revoluce, kdy zde nenávratně mizeli i živí lidé. Někde se určitě nalézají torza či kosti známých osobností – Georgese Dantona, Maximiliena Robespierra či markýzy de Pompadour.
Je tu také opěrný sloup, který se stal hrobem básníka Gilberta. Procházet těmito místy určitě není nic příjemného, na druhou stranu jde o zážitek, na který se nezapomíná.
Pařížské katakomby ovládal tyfus
Pod Paříží tečou i tři podzemní řeky, je tu jedno velké jezero, množství – možná ještě Římany opuštěných – lomů, které skýtaly azyl povstalcům, za války se tu skrývali odbojáři proti nacismu. Nicméně to nebyl ideální úkryt, a to hlavně kvůli nemocem.
Řádil tu dýmějový mor, tyfus, smrtelné bylo i kousnutí potkanem. Těch tu žijí, jako pod chalupou Járy Cimrmana, celé rodiny. Přesto sem přijde ročně 160 000 turistů…
