S Filipínami, které se rozkládají na 7107 ostrovech Tichého oceánu, nás nespojuje jen velmi podobná státní vlajka. Hodně populární je tu i naše cenná náboženská relikvie – Pražské jezulátko.
Díky rozmanitosti a velikosti nemá moc cenu jezdit sem na týden, pokud ho tedy člověk nechce jen proležet na některé z krásných pláží. Za minimální dobu k poznání místních krás (a že jich je) považují zkušení cestovatelé tak měsíc.
Jeskyně ukrývala zásadní informaci
Hlavními oblastmi jsou Luzon, Visajské ostrovy a Mindanao. Prvně jmenovaná je centrem celé země, i hlavní město Manila se nachází právě zde.
Navíc nedávné archeologické nálezy z nedaleké jeskyně Callao naznačují, že se zde vyskytoval jakýsi předchůdce člověka již před 67 000 lety. Nicméně pozůstatky se stále zkoumají, takže je ještě brzo na nějaké závěry.
Turisté se v těchto končinách většinou vydávají na „panenské“ pláže ostrova Boracay. Když si odmyslí surfaře, kteří se ovšem prohánějí v moři, mohou na nich být klidně i sami…
Rýžové terasy jsou pastvou pro oči
Kromě plážových typů sem houfně míří i pěší turisté, zvlášť jedinci se sklony k romantice. Ti ale míří směřují do vnitrozemí, kde se jim otevře pohled na úchvatné divadlo, v němž hraje hlavní roli matka příroda.
Jsou tu k vidění majestátní sopky, menší i větší vodopády, tajuplné krasové jeskyně nebo také nejunikátnější systém rýžových teras na světě.
Letoviska leží v nejklidnějších zónách
Filipíny patří do tzv. Pacifického kruhu ohně, což se projevuje nejen velkým počtem vulkanických kráterů či aktivních sopek, ale také častými zemětřeseními. Ta naštěstí však nebývají příliš ničivá, východní pobřeží pro změnu zasahují tajfuny. Nic z toho se netýká turistických letovisek – leží stranou a jsou po všech stránkách bezpečná.
Trochu výjimkou je ostrov Mindanao s hlavním městem Davao City. V této oblasti žije početná muslimská komunita, především individuální cestování se moc nedoporučuje. Je to škoda, protože Mindanao je – jak etnicky, tak kulturně – jednou z nejpestřejší lokalit celých Filipín.
Mezi speciality patří adobo i lechón
Filipíny jsou pověstné i kulinářskými specialitami. Kuchaři používají netradiční dochucovadla, jakými jsou šťáva z místní limety kalamansi, rybí omáčky, krevetové pasty a také zázvor, přílohou je pochopitelně rýže.
Oblíbenými pokrmy jsou lechón (sele grilované vcelku), longganisa (pikantní klobása), adobo (obvykle kuře dušené s česnekem, octem a sójovou omáčkou), puchero (hovězí v omáčce z banánů a rajčat) a kare-kare (oháňka se zeleninou a arašídovou omáčkou).
Jídla se zpravidla vyznačují tím, že obsahují všechny hlavní chuti – sladkou, kyselou a slanou – najednou, v jediném pokrmu! K nim se obvykle pije pivo San Miguel.
Lambanog pozřou jen otrlí
Domorodci si potrpí i na sladkosti, zde je patrný španělský vliv. Oblíbené je sladké pečivo ensaimada, pudink leche flan, setkáváme se i s marcipánem a koláčky, rolkami a sušenkami.
Z nápojů jsou kromě piva preferovány chlazené až ledové džusy. Ale jen z čerstvého ovoce! Z alkoholu pak výborný třtinový rum a také lambanog, vyráběný z květů kokosové palmy. Má ale vysoký obsah alkoholu (až 80–90 %).
