Vítězný oblouk, který jakoby uzavírá dva kilometry dlouhý bulvár Champs-Élysées, je po Eiffelovce asi nejnavštěvovanější pařížskou památkou. Nás může těšit to, že jsme se na jeho vzniku tak trochu podíleli.

Na počátku byla motivace

Nápad na jeho výstavbu se v hlavě císaře Napoleona zrodil před bitvou u Slavkova, kde svým vojákům slíbil, že pokud zvítězí, vrátí se do Paříže pod vítěznými oblouky. A protože byl mužem činu, hned následující rok došlo k položení základního kamene.

Stavba ale nabírala z různých důvodů zpoždění a on sám se jejího dokončení v roce 1836 nedožil, zemřel o patnáct let dříve. Ani jeho myšlenka nebyla nijak novátorská.

Silně připomíná římský monument

Tento způsob uctění vojenského triumfu vynalezli Etruskové a poté převzali Římané. Samotný Arc de Triomphe, jak se Vítězný oblouk v originále jmenuje, je téměř přesnou napodobeninou oblouku císaře Tita z roku 82, který leží na Via Sacra pod Kapitolem.

Pochopitelně se liší ve znázornění válečných motivů. Jsou tam výjevy i z jiných bitev, které Napoleon vyhrál, například u Abukíru, kde doslova rozprášil tureckou armádu.

Stojí na ideálním místě

Co se určitě povedlo, je situování památníku na konec Avenue des Champs-Élysées, jedné z nejprestižnějších adres na světě, kde je pochopitelně řada luxusních obchodů, i proto k němu hodně turistů (hlavně žen) jde pěšky. Název bulváru pochází z roku 1789.

Jako inspirace k němu sloužila řecká mytologie. Podle ní odcházely duše významných hrdinů a oblíbenců bohů do Elysia, kde žily bez starostí, prostě něco jako nebe.

Napoleonův triumf nelze přehlédnout

Vítězný oblouk je padesát metrů vysoký, na jeho zdech najdeme různé, hlavně válečné motivy. Vévodí jim velmi rozměrný reliéf, znázorňující Napoleonův triumf. Jsou tu ale zachyceni i obyčejní Francouzi, jak odcházejí bránit svou vlast a národ.

Sochaři Brun, Laitié, Rude, Jacquet a další zaznamenali i jejich šťastný návrat, pod střechou navíc umístili dovedně třicet štítů.

Vítězný oblouk v Paříži

Na těch jsou názvy Napoleonových slavných vítězných bitev v Evropě i Africe. Je jasné, že nemůže scházet ta, kvůli níž vznikl, u Slavkova. Je vypodobněna na boku, z pravé strany, a známý sochař Jean Gechter ji pojal dost monumentálně.

Vybral si velmi dramatickou scénu, kdy vojáci rozbíjejí led na Žatčanském rybníku, aby se nepřátelské oddíly, které na něj následně vstoupily, utopily v ledové vodě…

Na oblouku jsou jména důstojníků císařské armády, pod ním hrob Neznámého vojína z I. světové války. Vítězný oblouk slouží jako místo konání slavnostních ceremoniálů, končí zde i cyklistický závod Tour de France.

Vítězný oblouk má nedaleko „bratra“

Napoleon Bonaparte ale nechal postavit ještě jeden oblouk – u paláce Louvre. Má název Arc de Triomphe du Carrousel podle náměstí, na kterém stojí. Pochází z roku 1809, je průchozí ze všech čtyř stran. Zaujme hlavně sousoším na vrcholu…

pařížský oblouk Arc de Triomphe du Carrousel