V posledních letech je stále populárnější cestování nebo putování za určitým typem objektů – například po sakrálních stavbách, za památnými stromy či rozhlednami. V příhraničních oblastech Francie a Belgie se dá dokonce zorganizovat výprava za zvonicemi.
Belgické zaujaly dříve
Na Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO jich v současnosti figuruje šestapadesát. V belgických Flandrech a Valonsku jich najdete třiatřicet, v severofrancouzském kraji Nord–Pas-de-Calais a v Pikardii jich stojí třiadvacet. Belgické zvonice byly, až na jednu výjimku, zapsány dříve, již v roce 1999, o šest let později pak byla oblast rozšířena přes hranici do Francie…
Většina staveb je světských
Zvony se od 5. století našeho letopočtu využívaly v klášterech, do kostelů a měst se začaly rozšiřovat až od 10. století. V našem případě se v naprosté většině jedná o světské stavby, které vznikly jako chlouba měst. Věže těchto zvonic jsou zdaleka viditelné, symbolizovaly bohatství měst i jejich svobodu, vypovídaly o moci konšelů.
Z francouzské třiadvacítky jsou pouze dvě „klasickými“ kostelními zvonicemi – v Dunkerque (tohle město ale má shodou okolností dvě zapsané věže, mimo zvonice kostela Saint-Eloi i zvonici radnice) a v Cambrai (věž kostela sv. Martina). Všechny ostatní jsou městské.
Zvonice mají základ ve tvaru čtverce
Dalším shodným rysem je obdobný stavební plán. Ze základů vyrůstá tělo věže čtvercového průřezu. Je zakončené vrcholovou částí, sloužící často jako pozorovatelna, a střechou, nejčastěji v podobě tenkého hrotu.
