Návštěva města Ubud je součástí snad každého poznávacího zájezdu na indonéský ostrov Bali, který se stává čím dál větším turistickým hitem.
Ubud leží ve vnitrozemí, kde kdysi vládlo všemocné (tedy alespoň v rámci této oblasti) království Gianyar. I když bylo dost dlouho opomíjeno a metropolí se stalo jen nakrátko, jsou tu k vidění výstavné chrámy, různě zaměřená muzea či umělecké galerie.
Nejslavnější éru zažil Ubud na počátku osmnáctého století, kdy se poblíž usídlil rod Sukawati a král Dewa Agung Anom pozval ke svému dvoru loutkaře, malíře a sochaře.
Tvořil zde Nizozemec i Američan
Když byl Ubud v roce 1900 královským sídlem, stal se – pochopitelně nedobrovolně – součástí Nizozemské východní Indie. Přínos byl ovšem v tom, že se zde později, ve třicátých letech, usadila řada zahraničních umělců, kteří s sebou přinesli nové prvky.
Působil tu například německý malíř Walter Spies, nizozemský výtvarník Rudolf Bonnet nebo americký hudebník Colin McPhee, těm všem učarovala atmosféra města i okolí.
Zelené terasy jsou taktéž pastvou pro oči
Městečko Ubud totiž obklopuje čarokrásná příroda, poblíž protékají desítky říček a potůčků, podél kterých se vše zelená, včetně nejdelší řeky celého Bali – Ayung. Nezbytnou „kulisou“ jsou terasovitá rýžová pole, najdeme je takřka všude ve volné krajině.
Ubud leží (na rozdíl od pobřeží) ve vyšší nadmořské výšce. Výsledkem je příjemnější klima, ale to platí tak do konce dubna, pak přijde období dešťů.
Ubud vás okouzlí i opičím parkem
Lákadlem pro romantiky je lotosová zahrada v chrámu Saraswati nebo posvátný park Monkey Forest, dokonalá symbióza duchovního života a přírody.
Opice, co má v názvu, se ale „usadily“ i jinde – v malém deštném pralese uprostřed města.
Poblíž najdeme rovněž tři svaté chrámy – Dalem Agung, Permandian a Prajapati, nedaleko od nich pak obrovské královské hrobky z jedenáctého století, a to v údolí Gunung Kawi.
Prohlídku památek lze proložit masáží
Ubud láká návštěvníky i na lázeňství. Je zde bezpočet salónů, nabízejících služby všeho druhu – od olejových a bylinkových koupelí až po bahenní zábaly. Hodně populární je tradiční balijská masáž, během níž se po celém těle roztírá kokosový olej.
O zručnosti a citu asijských masérek – nikoli erotických, i když i ty by se asi daly najít – nikdo nepochybuje, člověk se po skončení procedury cítí jako znovuzrozený.
Kecak rozhýbá děti i dospělé
Mezi největší atrakce patří představení tradičních balijských tanců. Mezi nimi vede Kecak, který má zajímavou atmosféru už jen tím, že se ho účastní i desítky domorodců. Mnozí pak v transu předvádějí „plesání“ po žhavých uhlících z kokosových skořápek.
Za představení se sice vybírá vstupné, přesto je zájem obrovský a stává se, že divák, který přijde na poslední chvíli, přes davy lidí vůbec nic neuvidí…
Comments are closed.