Nikaragua je největší středoamerická země, ale i jedna z nejchudších. Mohou za to občanské války, socialistický experiment, který se nepovedl, i řádění hurikánu Mitch v roce 1998. Na druhou stranu jsou pro turisty lákavé nízké ceny, což platí pro ubytování (dobré se dá sehnat už za 12 dolarů) i jídlo. Od pouličních prodavačů, kteří obvykle nabízejí pokrmy na banánovém listě, je lze koupit v přepočtu už za 60 Kč a nejsou vůbec špatné!

Specialitou je Gallo pinto, fazole smíchané s rýží. Obě suroviny, někde doplněné o maso, tvoří základ zdejší gastronomie společně s ovocem, to je už fakt za „hubičku“.

bungalov

Korály lze obdivovat i bez výbavy

Další výhodou je pestrost krajiny. Najdeme tu prakticky nedotčený prales u řeky San Juan, dále Corn Islands, zastrčené ostrovy, kam civilizace nedorazila.

Corn Islands

Vládne tu pohoda, zdejší překrásné pláže jsou většinou prázdné, místní pracují a jdou na ně až večer.

Corn Islands

Pár metrů pod vodou jsou korálové útesy, dá se k nim potopit jen tak, na nadechnutí. Daří se tu i humrům, místní hospodyně je umějí připravit na mnoho způsobů.

Corn Islands

Pohodu a klid najdete také v zátokách

Kdo hledá naopak zábavu, zavítá do městečka Rivas. To se pyšní asi nejpopulárnější pláží země – San Juan del Sur. V okolí se podél pobřeží Tichého oceánu najde i mnoho nedotčených zátok, které lze mít jen pro sebe. Úplně o něčem jiném je vnitrozemí.

San Juan del Sur

Jeho středem prochází sopečné pohoří Kordillery, jihovýchodně je jezero Nikaragua. To bývalo kdysi spojené s oceánem, ale pohyby zemské kůry ho od něj oddělily.

Raritou je, že v něm dodnes žijí žraloci, kteří se adaptovali na sladkovodní podmínky a vyvinuli se v endemický druh. Poblíž je i záhadný ostrov Ometepe, archeologové v něm objevili staré kamenné modly a množství keramiky.

jezero Nikaragua

Hlavní město už dvakrát vstalo z popela

O status metropole státu Nikaragua se léta přetahovaly Granada s koloniálními domy, kostely a náměstíčky a León, kde je největší a nejstarší katedrála ve Střední Americe.

katedrála ve městě León

Jenže v duchu přísloví „Když se dva perou, třetí se směje“ se jím nakonec stala Managua. Leží na západě poblíž stejnojmenného jezera, byla bohužel dvakrát (1931 a 1972) poničena zemětřesením, ze staré zástavby toho tudíž moc nezbylo.

Takže kdo chce spatřit památky, musí vzít zavděk dvěma výše jmenovanými městy. Tam jich najde celkem dost, nejvíc pochopitelně v koloniálním stylu.

město León

Nikaragua nadchne i vulkanickým jezerem

Z Leónu se dá podniknout zajímavý výlet na sopku Mombacho. Na jejím vrcholu se rozprostírá přírodní rezervace s kratšími turistickými trasami.

sopka Mombacho

Ani Granada se nedá zahanbit, nakonec byla založena už v roce 1524 jako první a nese jméno starobylého španělského města.

město Granada

Je zároveň sídelním městem regionu, kde se nalézá Laguna de Apoyo, krásné vulkanické jezero v kráteru s průzračně čistou a teplou vodou.

Laguna de Apoyo

Španělé museli vzít zavděk indiánkami

Na rozdíl od jiných dobytých území nebojovali Španělé jenom s indiány, ale i mezi sebou. Do sporu se dostal objevitel země Francisco Córdoba a jeho vzpurný důstojník Pedrarias Dávila. Ten byl nakonec úspěšnější a sokovi nechal veřejně useknout hlavu.

pláž ve státě Nikaragua

Pak ale musel řešit problém spočívající v nedostatku žen, které raději utekly do rodné země, i proto 69 % obyvatelstva státu Nikaragua tvoří mestici – míšenci indiánů a bílých dobyvatelů…

město León

 

Comments are closed.