Španělské město Cuenca na skalnatém ostrohu mezi soutěskami dvou řek – Júcar a Huécar – založili Arabové v roce 714, kdy dobyli značnou část dnešní provincie Kastilie-La Mancha (Castilla-La Mancha) a všimli si jeho strategické polohy.
První křesťanská vojska vstoupila do města až v roce 1093! S nimi zároveň i „zlatý věk“ prosperity. Okolí bylo vhodné k chovu hospodářských zvířat, později se rozmohla i textilní výroba. A jak Cuenca (mapa) bohatla, začala dávat okázale najevo svůj význam.
Vzhled katedrály si prosadila Alfonsova manželka
A to hlavně budováním honosných církevních svatostánků, v čele s katedrálou. Ta se lišila tím, že byla v anglo-normanském stylu, což si prosadila žena vládce Alfonse VIII. Kastilského.
Eleonora Anglická pocházela z francouzsko-anglického rodu Plantagenetů a chtěla, aby jí katedrála připomínala domov. Dokončena byla ale až v roce 1270, téměř devadesát let po zahájení prací. Kromě ní tu stojí i řada kostelů (např. svatého Petra a svatého Michaela), Biskupský palác aj.
Střet s Napoleonem přinesl velké ztráty
Nezapomnělo se ani na apoštola Pavla, jemu církev zasvětila klášter. Kvůli přístupu k němu byl dokonce postaven v letech 1533 až 1589 most přes soutěsku Huécar.
Ten se ale časem zhroutil, na jeho místě v roce 1902 vyrostl moderní, železný. Velmi podobný osud potkalo už mnohem dřív samotné město Cuenca. Bylo poničeno – hlavně při boji o nezávislost proti Napoleonovým vojskům – a postupně upadalo do chudoby.
K životu ho probudila až skupina abstraktních malířů v čele s Fernandem Zóbelem. Ti zhruba před šedesáti lety kupovali chátrající domy a zachraňovali je pro budoucnost.
Zájem turistů vzbudila návštěva prince
Velký význam pro propagaci města Cuenca měla návštěva následníka trůnu prince Filipa VI., ten se tu zastavil na své svatební cestě. Televize z ní pak přinesla záběry a miliony diváků tak mohly obdivovat jedinečnou symbiózu přírody a lidského umu. O tom nesvědčí jen církevní stavby, ale i „obyčejné“ domy postavené na samém okraji propasti tak, že zdálky vypadají, jako by se vznášely ve vzduchu.
Nejlepší výhled na ně je z mostu svatého Pavla. Jeho klášter už ale církvi neslouží, stal se z něj luxusní hotel. Hned vedle leží kopec, odkud je překrásný pohled na celou Cuencu – jak dolů, kde bouří řeka Huécar, tak nahoru, na zmíněné domy.
Těm se říkalo „královy“, protože se mělo za to, že zde některý z panovníků trávil léto. V análech se o tom však nenajde ani zmínka, jde spíš o lidovou tvořivost.
Večerní procházka nemá chybu
Jinak centrum starého města ve Španělsku je plné restaurací pro žíznivé a procházkou vyhládlé turisty, v dolní části je barokní radnice, horní vévodí katedrála. Zážitkem je vydat se z Plaza Mayor do kopce, ulicí Calle de San Pedro se spletí postranních uliček.
Cesta vede různými podchody, schody hned stoupají a zase klesají, jsou tu půvabná zákoutí. Ta vyniknou hlavně večer, jsou jen spoře osvětlená a mají nádech tajemna.
Cuenca si žádá celodenní návštěvu
Příznivce architektury určitě zaujme renesanční fasáda hotelu Posada de San José, jediného ve starém městě, a zřícenina hradu na nejvyšším konci města. Odtud je hezký výhled do kaňonu druhé řeky Júcar a na kostel San Miguel.
I když Cuenca není velkoměsto, návštěva obvykle zabere celý den. Turista musí neustále nahoru a dolů, navíc by si neměl nechat ujít zmíněnou večerní atmosféru…
