Peru, i když se to díky protáhlé poloze nezdá, je třetím největším státem Jižní Ameriky. Zároveň se chlubí bohatou historií spjatou s říší Inků a pestrou krajinou, která se táhne od pobřeží přes horské pásmo Kordiller až po jezero Titicaca.
Turisty láká především vnitrozemí
Tajemní Inkové prosluli pohádkovým bohatstvím a to málo, co po jejich kultuře zbylo po nelítostné španělské conquistě, láká turisty víc než pláže. Ty lemují i okolí hlavního města Limy, kde přistanou. Obvykle se na nich ale nezdrží dlouho, míří do vnitrozemí.
Hlavně do starobylé sídelní metropole Inků Cuzca a do léta zapomenutého města Machu Picchu ležícího vysoko v horách.
Jeho význam a účel zatím zůstává záhadou, a to i přes spoustu různých teorií. Problémem je množství turistů, které sem dopravují speciální vlaky, dřív bylo možné vystoupit nahoru jen po „vlastní ose“.
Byl navíc vyhlášen zákaz volného přístupu na tzv. Cestu Inků, která k němu vede. I když měří jen 30 km, jde se obvykle čtyři dny.
Trek začíná kousek od Cuzca ve výšce 2 800 m, místy se táhne až ve 4 200 m, stálé stoupání a řídký horský vzduch prověří fyzickou kondici.
Město v horách postavili géniové
Úřady zdůvodňují regulaci volného pohybu ochranou přírody, což je pravda, ale vliv mají i příjmy z regulovaného „přísunu“ turistů. Machu Picchu, unikátní stavba, která se nedá srovnat se žádnou jinou, je postavená bez malty, z přesně opracovaných kamenů.
Proč město vzniklo v tak nehostinné krajině, to nikdo neví. Nezachoval se ani původní název, nový byl převzat od blízké hory Machu Picchu. Tu pojmenovali místní obyvatelé, kteří pod ní žili.
Dobyvatelé zničili, co mohli
V dobách největšího rozmachu se Incká říše rozpínala směrem od jižní Kolumbie přes Ekvádor, Peru a Bolívii až do Chile a Argentiny. Založil ji vládce Pachacuti (neboli Pachacútec Yupanqui), ten se v roce 1438 ujal vlády, když si podrobil domorodé kmeny. Netušil, že panování jeho národa nepotrvá ani 100 let.
V roce 1531 přistál v Peru Francisco Pizzaro, jenž využil sporů mezi následníky trůnu a s pouhými 200 vojáky zemi dobyl, přestože vládce Atahualpa měl až 80 000 bojovníků!
Začalo drancování pokladů, pro Inky bylo zlato posvátné. Měli ho nesmírné množství, velký Inka se podle legendy nesměl dotknout ničeho, co z něj nebylo! Drtivou většinu uměleckých artefaktů ale dobyvatelé roztavili, města zničili nebo srovnali se zemí…
Obří obrazce nedají vědcům spát
Nicméně Peru má i jiné zajímavosti, hlavně přírodní. Patří k nim poušť Sechura s písečnými dunami, divoké řeky And, kterých je asi 50, i nejvyšší hora Huascarán (6768 m).
Hodně navštěvované jsou záhadné obří obrazce na planině Nazca, které lze spatřit ale jen ze vzduchu. Podle názoru vědců musely vzniknout tak, že neznámá civilizace, co je vytvořila, našla způsob, jak létat, jinak prostě nejsou vysvětlitelné.
Mystické je i jezero Titicaca, největší vysokohorské na světě. Má rozlohu 8562 km², je 204 km dlouhé, až 65 km široké. Funguje na něm běžně lodní doprava.
Průměrně je hluboké 107 m, maximálně až 283, i když někteří domorodci tvrdí, že je bezedné. Podle legendy sem Inkové svrhli část zlatého pokladu, aby nepadl do rukou chamtivých Španělů. Po jejich kultuře tu ale zůstala památka, ostrůvek Isla del Sol.
Fantazii badatelů a údiv architektů vzbuzuje i stále funkční, desítky kilometrů dlouhý podzemní akvadukt, který do vyprahlého okolí Nazca přivádí z hor potřebnou vodu.
Peru si žádá znalost španělštiny
Kdo chce navštívit Peru, musí počítat s tím, že se nedomluví jinak než španělsky, tedy pokud neovládá kečuánštinu, původní jazyk starých Inků. (Jejich vyhynutí způsobila i epidemie pravých neštovic, kterou sem Španělé zavlekli, kosila je víc než zbraně.)
Bez její znalosti si s nikým nepopovídáte, nikdo vám nerozumí. Jedinou možností je anglicky mluvící průvodce, ale těch tolik není, takže za překlad požadují velké částky.
