Mongolové se od dvanáctého století, kdy známý Čingischán sjednotil roztroušené kmeny a vytvořil z nich mohutnou armádu, stali nadlouho postrachem světa.
Obsadili přes půlku Asie – včetně Číny a Persie – i část Evropy. Jezdili na malých koních, dokázali z nich za jízdy střílet z luku, vynikali železnou disciplínou a kázní. Po smrti vládce nastaly mocenské boje, což se dotklo i „jeho“ města Karakorum. Navíc si jeho vnuk a neméně slavný nástupce Kublaj-chán za své sídlo zvolil Peking. Zkázu potom dokonali čínští nájezdníci, kteří bývalou metropoli dobyli a zpustošili.
Jurty vítězily už před stovkami let
Její slávu částečně obnovil Abataj-chán; založil lamaistický klášter Erdenedzú, který patří mezi největší a nejstarší v zemi. V roce 2000 archeologický průzkum objevil ve městě důkazy o zpracování mědi, zlata, stříbra, železa i keramiky v pecích.
Některé budovy měly podlahové vytápění, našlo se tu sklo, šperky. Nicméně většina obyvatelstva stejně dávala přednost přírodě a bydlení v kulatých stanech – jurtách.
Byly uspořádané v kruhu, čímž připomínaly vesnici. Daly se rychle rozložit a složit, což bylo důležité, protože se velká stáda (ovcí, koz, jaků, skotu i velbloudů) musela přesouvat na další pastviny a lidé s nimi. To ostatně platí na většině území dodnes…
Mongolsko se pyšní nejchladnější metropolí světa
Tedy kromě Ulánbátaru (mapa), nejchladnějšího hlavního města světa, kde žije polovina všech obyvatel (1,3 milionu). Jejich počet v dalších městech však nedosahuje ani hranice sta tisíc.
Moderní civilizace sem prostě nedorazila, nenajdeme tu asfaltové silnice, ale prašné cesty. Vzhledem k rozloze je Mongolsko ideálním místem pro kočovníky, těch má být podle údajů milion a mají k dispozici stejný počet kilometrů volného životního prostoru…
Ten se zdá místy nekonečný, stepi jsou liduprázdné. Lze se jimi toulat bez omezení, dýchat čistý vzduch a pozorovat nebe – ve dne azurově modré, v noci poseté hvězdami.
V poušti se vyskytují i slaná jezera
Právě volností a nespoutaností, kterou dnes už těžko někde jinde najdeme, rozhodně ne v tak velkém měřítku, Mongolsko (mapa) láká turisty. Ti si najmou terénní vůz a průvodce, sbalí stan a spoustu trvanlivého jídla; zásoby musí vystačit nikoliv na stovky, ale tisíce kilometrů!
Klima je suché, bez deště, 30 procent území zabírá známá poušť Gobi. Místy přechází ve step, písečné duny tu skoro nejsou. Většinou jde o skály, občas se vynoří slaná jezera.
Pastevci jsou vesměs pohostinní
Největším zážitkem pro cestovatele, který ovšem nelze zaručit, je setkání s pastevci – obvykle skončí pozváním do jurty. Jsou srdeční, mají i zasedací pořádek a rituály pro pohoštění. Na uvítanou hosté obdrží kvašené kobylí mléko, kumys, poté sýr.
Ten nezraje, ale suší se na slunci, takže je tvrdý jako kámen. Škarohlídi podotýkají, že podobně chutná. Maso je vzácnost, ale pro hosty obvykle jeden kus dobytka porazí.
V Bajandzagu se našlo hodně koster dinosaurů
Většina turistů nevynechá návštěvu Bajandzagu, místa s fantastickými rudými útesy, zároveň jde o jedno z nejznámějších nalezišť koster dinosaurů na světě, včetně zkamenělých hnízd plných jejich vajec.
Nejen buddhisté se vypraví do již zmíněného kláštera Erdenedzú. Pochází ze 16. století, zdi jsou ozdobeny 108 stúpami.
Je tu ovšem i spousta dalších zajímavých míst, Mongolsko ve východní Asii prostě není destinací na týden, spíš na měsíce. Anebo je ideální se sem vracet…
