Španělsko je v kurzu, o čemž svědčí i skutečnost, že jen v prvním čtvrtletí roku 2016 tuto zemi navštívilo rekordních 12 miliónů turistů! Mnozí návštěvníci se sem rádi vracejí a ti zvědaví prozkoumávají i zapomenutější části Pyrenejského poloostrova.
Například Galícii v provincii A Coruña, která leží na opačném konci než populární pláže na Costa Brava. Přitom je rozlohou druhá největší.
Hotel pohostí deset lidí denně zdarma
Křesťany láká Santiago de Compostela a hlavně katedrála, kde jsou uloženy ostatky svatého Jakuba. V roce 2015 se na pouť, která uctila jeho památku, vydalo 260 000 lidí!
Sv. Jakub jako první z dvanácti apoštolů podstoupil pro víru mučednickou smrt. Kat ho sťal mečem na rozkaz Heroda Agrippy I., vnuka krále, který měl vraždit novorozence, aby zabránil Kristovu narození (podle historiků je ale zabíjení neviňátek výmyslem).
V Santiagu de Compostela (mapa) jsou hlavně kláštery (benediktinů, dominikánů, klarisek, karmelitánů, františkánů), ale i historický hospic Hospital de los Reyes Católicos. Z toho se stal luxusní hotel, který kompenzuje své komerční zaměření dobročinností. Každé ráno vybere z davu 10 poutníků, jež pozve zdarma ke stolu.
Galície, jež je jedním ze 17 autonomních společenství Španělska, není pro svou odlehlost – nejen u nás – příliš známá, leží až u hranic s Portugalskem.
Dalším sousedem Galície je Atlantský oceán. U něj najdeme Vigo, největší město regionu. K hlavním památkám patří historické centrum, staré město a opevnění Castro.
Pobřeží Galície zdobí četná říční údolí
Díky tomu, že krajina není prioritou turistů, zachovala si typický ráz; cestovatelé ji označují za nejúchvatnější oblast Španělska. Suchá, bezlesá náhorní plošina La Mancha ve výšce kolem 680 metrů kontrastuje s hlubokými říčními údolími na pobřeží.
Při ústí je zaplavuje moře a jsou fenoménem této, hlavně zemědělské, oblasti. Nejvíc se tu pěstují eukalypty a borové dřevo. Jinde je ale zase krajina hornatá a zelená.
Pochutnáte si na pirohu i chobotnici
Hodně místních mluví jen galičtinou, původně románským jazykem, dost podobným portugalštině. Pro toho, kdo umí španělsky, není zas takovým problémem. „Angličané“ se tady ale nechytají, tato univerzální řeč sem nedorazila.
Na své si tu přijdou gurmáni. Specialitou i lidovým pokrmem Galície je pulpo a feira, uvařená, na malé kousky nakrájená chobotnice, pokapaná olejem a posypaná paprikou.
Populární je la empanada – piroh plněný masovou či rybí směsí s cibuli, lacón con grelos – vařená vepřová nožička s čerstvými řepnými listy, servírovaná s uzenkou a bramborem, calgo gallego – silný vývar se zelím, fazolemi, brambory a klobásou.
A také vieira – symbol Cesty svatého Jakuba. Obsah lastury se naseká nadrobno, smíchá s cibulí, petrželkou a strouhankou, zapeče v troubě, pak se na ni zpět poklade.
Adrenalinové oslavy se tradují od středověku
Úplnou raritou, kterou lze v létě zhlédnout v různých městech Galície, je krocení divokých koní. Začíná brzo ráno konzumací česnekové polévky; tradice oficiálně pochází z patnáctého století a je založena na konfrontaci zvířete a člověka.
Hlavně mladíci se vydávají do hor s cílem najít divoké koně, kterých tu žije stále ještě dost, přivést je do své vesnice a jako důkaz vítězství odříznout část hřívy a ohonu.
Říká se jim aloitadores a pracují ve dvojici, on divoký kůň není ovce. Podle některých pramenů sahá tento druh oslav až do pravěku, určitě ho znali staří Římané, popisuje je známý historik Strabón. Jinak trvají tři dny a začínají obvykle první týden v červenci.
Jde o velkou událost, patří k ní neodmyslitelně popíjení výtečného vína přihlížejícími, „závodníci“ si ho dají až po splněném úkolu. Každopádně jde o nezapomenutelný zážitek.
