Poté, co islandští fotbalisté koncem června 2016 šokovali Anglii vyřazením jejich týmu, který byl tipován na vítěze Eura, zvedla se prudce vlna zájmu o tuto malou zemi.
Tentokrát se nezaměříme na její nesčetné přírodní krásy, ale na hodně neobvyklou gastronomickou „lahůdku“, jež by se dala charakterizovat i tak, že je pouze pro otrlé. Nejbizarnější místní pokrm hákarl totiž nedokážou pozřít někteří místní obyvatelé, natož cizinci. Nevadí ani tak skutečnost, že jde o maso žraloka malohlavého neboli grónského (Somniosus microcephalus), lidi spíš děsí příprava.
Maso je třeba zbavit jedu
Krev těchto paryb obsahuje velké množství močoviny, takže je jejich maso pro člověka jedovaté a vyžaduje zvláštní úpravu, kvašení pod velkým tlakem, při kterém z něj škodlivá tekutina vyteče. Původně se kvůli tomu zahrabávalo do písku a zatížilo kameny, dnes se používají zvláštní plastové kontejnery, kde maso „odpočívá“ minimálně šest týdnů.
Poté se nařeže na pruhy, zavěsí do průvanu, kde se čtyři až pět týdnů suší, následně se odstraní tmavý povlak a maso se nakrájí na kostičky (prodávané v obchodech, zatavené v igelitu). Ty se napichují párátkem.
Hákarl se často podává s ovčí hlavou
Maso se běžně prodává v supermarketech ve dvou variantách, pojmenovaných podle části zvířete, z níž bylo vyrobeno – skyrhákarl (bílý) a glerhákarl (tmavý).
Obvykle se servíruje jako součást slavnostní tabule zvané Þorramatur, jež dále obsahuje i súrsaðir hrútspungar, tedy lisovaná varlata beranů, uvařená a ošetřená kyselinou mléčnou, nad ohněm opálené a uvařené ovčí hlavy svið, játrové paštičky lifrarpylsa, uhnětané z žitné mouky, ovsa, tuku a jater ovcí, nebo krvavý pudink blóðmör.
Hákarl se vyznačuje silným zápachem připomínajícím čpavek a chutí připomínající hodně, ale opravdu hodně uleželý sýr. Napoprvé se doporučuje ochutnávat ho raději s ucpaným nosem, podobné pravidlo platí ostatně i u našich olomouckých syrečků, protože chuť je prý rozhodně lepší než aroma.
Na závěr vás čeká černá smrt
Tradičně se hákarl zapíjí pálenkou Brennivín. Cizince často odradí – kromě hodně vysoké ceny – přezdívka svartidauði, neboli „černá smrt“, i to, že je údajně vyrobena z brambor.
Zřejmě se však jedná o bramborový líh, kterým je „ochucen“ také náš rum. K němu je přidáno obilí a na závěr přijde „vylepšení“ kmínem.
Sbíhají se vám sliny? Tak hurá na Island!
