Mezi turisty existují sběratelé zážitků, ti se soustředí na neobvyklé úkazy, stavby, památky či adrenalinové aktivity a cíleně za nimi cestují i do hodně vzdálených krajin. Třeba do Japonska, aby se mohli svést proslulým šinkansenem.

Úvodem je třeba zmínit, aby odborníci neprotestovali, že soupravám se říká hikari a světoznámý název šinkansen znamená v překladu „nová hlavní linka“. Její vznik si vynutil katastrofální stav železnice po skončení II. světové války, kdy úzkorozchodné koleje kapacitně absolutně nestačily stoupající poptávce cestujících.

Šinkansen poblíž Fudži

Olympiáda byla zásadním impulzem

Jedním z impulzů pro rozvoj rychlodopravy bylo pořádání olympijských her v Tokiu (1964), které si daly za cíl ohromit svět nejen sportem, ale i zázraky techniky.

Pozornost projektantů se soustředila na nejvytíženější úsek (515 km) mezi Tokiem a Ósakou, kde dnes jezdí ve špičce až 13 spojů za hodinu v intervalu i tři minuty.

hikari během jízdy

S nastupováním nelze příliš otálet

Ročně přepraví až 160 miliónů cestujících, je patrně nejvytíženější železnicí na světě. Pro cizince překvapení začíná na peróně přesně označeným bodem, kde jejich vůz zastaví.

nástupní místo

Není to proto, aby se nemuseli obtěžovat chůzí a udělali víc než krok, na nástup mají jen pár minut. Vlak musí rychle opustit nádraží, za ním se jako chrt totiž přiřítí další.

vlaky na nádraží

Místo krajiny uvidíte šmouhy

Dilema, které řeší asi každý, kdo jím není zvyklý cestovat, je – ještě stojí, nebo už jede? Nejde to totiž podle ničeho poznat, žádné trhnutí při rozjezdu, drncání ani hluk.

Jistotu může získat pohledem z okna. Při něm se ovšem nelze kochat krásou krajiny, při rychlosti až 300 km/hod z ní není vidět skoro nic, jen nějaké neurčité šmouhy.

Aby člověk vůbec něco letmo zahlédl, musí se dívat tak 50 metrů dopředu a ne před sebe. Uvnitř je ticho, jen klimatizace tiše vrní, neschází tu bufet s občerstvením.

Kdo je líný k němu jít, může si počkat. Pravidelně tu prochází obsluha, obvykle mladá dívka s vozíkem plným jídla a pití, nejčastěji s rýží s různými přílohami a čajem.

uvnitř soupravy

Světový rekord zavání šílenstvím

Vylepšení se rychlovlaky dočkaly 17. prosince 2014, kdy byla zahájena výstavba magnetické dráhy maglev (zkratka magnetické levitace) Čuo šinkansen mezi městy Tokio a Nagoja.

Tento zázrak techniky, který se vznáší několik centimetrů nad zemí, dosáhl 21. dubna 2015 světového rekordu dosažením rychlosti 603 km/hod!

Čuo šinkansen

Jeho specialitou je, že většina tratí (cca 86 %) vede pod zemí v hloubce až 40 metrů či v tunelech a vzdálenost 286 kilometrů zvládne za čtyřicet minut!

Klasický šinkansen (hikari) může mít až 16 vagónů, nejdelší soupravy jsou dlouhé kolem 400 metrů. Nikdy neměl nehodu, ani při – v Japonsku častých – zemětřeseních.

kabina strojvůdce

Šinkansen funguje bez reklamací

Jezdí přesně na minutu, ale to, že v případě i menšího zpoždění vrací šinkansen jízdné, je mýtus. Jen příplatek, a to až po dvou hodinách, což se prakticky snad nikdy nestalo.

Je třeba uznat, že podobně rychlé vlaky jezdí dnes i ve Francii, Itálii, Španělsku, na Tchaj-wanu a v Číně. Nicméně Japonsko bylo první a má i nejpropracovanější systém…

toaleta ve vlaku

Comments are closed.