Malé francouzské městečko Hauterives nedaleko (asi 50 km) od Lyonu se pyšní neobvyklou a mimořádnou stavbou, která ovšem nepochází z pera architekta. Říká se jí Palais Idéal, tedy Ideální palác, a od roku 1969 je historickou památkou, k níž se sjíždějí turisté z celého světa. Obdivují nejen vzhled okázalého díla, ale i okolnosti jeho vzniku.

Na něm se totiž podílel jen jeden muž, Joseph Ferdinand Cheval, venkovský pošťák, co musel každý den zvládnout 32 km chůze po opuštěných cestách, aby doručil zásilky.

Palais Idéal neboli Ideální palác

Za všechno může nečekané zakopnutí

Během jedné z pochůzek Joseph zakopl o kámen, a když se na něj lépe podíval, všiml si jeho neobvyklého tvaru. Ten ho tak zaujal, že jej bezmyšlenkovitě strčil do kapsy.

Od té doby se v těchto místech díval pod nohy častěji a nacházel stále další a další balvany a valouny, některé menší, jiné dost velké, které se nedaly jen tak odnést.

Nicméně ho jejich tvar čím dál víc fascinoval, v hlavě se mu zvolna zrodila vidina zkusit je využít k postavení menšího monumentu. Ten začal realizovat v roce 1879.

Palais Idéal neboli Ideální palác

Postupem času se stavba v jihovýchodní Francii rozrůstala, nakonec vznikla „budova“ 26 metrů dlouhá a 14 metrů široká, s věžemi, které se pyšně vypínají do desetimetrové výšky.

Nepoužíval přitom žádnou techniku, jen jednoduché, běžné nástroje, a pracoval úplně sám. Postupně vršil kameny na sebe tak, aby vyjadřovaly jeho touhy, ideály, naděje.

Palais Idéal neboli Ideální palác

Do realizace investoval veškeré finance

Všechny peníze, kromě těch, co potřeboval nutně na jídlo, utratil za stavební materiál. Hlavně za vápno, z kterého dělal maltu, nakonec ho spotřeboval 4000 pytlů!

Vzniklo tisíc krychlových metrů zdiva, celkem odpracoval 93 000 hodin. Stavbu (mapa) prohlásil za dokončenou v roce 1912, po třiatřiceti letech nepředstavitelné lopoty.

Vyslovil přání být ve svém životním díle pohřben, jenže úřady mu to dost bezohledně zamítly, tak se rozhodl vybudovat místo posledního odpočinku na místním hřbitově.

hrobka

Proti tomu už nemohly nic namítat, tak se na „stará kolena“, ve věku 78 let, opět pustil do tvrdé práce, konkrétně v letech 1914 až 1922.

Opět se nechal inspirovat svými představami a svému dílu dal název Hrobka ticha a věčného míru. Dva roky po jejím dokončení v ní byl pochován, dožil se úctyhodných 88 let.

detail hrobky

Název Ideální palác vymyslel básník

Pokud by měl to, co Cheval vytvořil, hodnotit vystudovaný architekt, byl by asi hodně na rozpacích, jde totiž o nepředstavitelnou směs výplodů jeho bezbřehé fantazie.

Najdeme tu typicky křesťanské, hinduistické, egyptské i buddhistické prvky, některé jsou inspirovány samotnou přírodou. Po ní se také chrám původně jmenoval.

Když ho ale v roce 1904 navštívil známý básník a dramatik Émile Roux-Parassac, byl jím tak fascinován, že na něj složil ódu, v níž ho pojmenoval Ideální palác.

Tento název mu už zůstal. Součástí areálu je jezírko, jeskyně, malé vodopády, rostou tu fíkovníky, kaktusy, palmy, olivovníky. Ideální palác je otevřen každý den kromě neděle a svátků.

Palais Idéal neboli Ideální palác