I když je Francie na historická místa bohatá, přece jen dost z nich bylo poničeno válkami a francouzskou revolucí. Jedním z nejzachovalejších a zároveň nejkrásnějších je ves Locronan.
Jejímu kouzlu podlehli i slavní filmoví režiséři, kteří si ji vybrali jako „kulisy“ – například Roman Polanski nebo Philippe de Broca.
Rušivé elementy ukryli pod zemí
Na její výjimečnosti se podíleli obyvatelé i vedení obce. To nedovolilo žádnou novou výstavbu, dokonce při elektrifikaci nechali dát kabely pod zem, což byla výjimka.
Stejně tak se zachovali později, kdy zakopali telefonní dráty, tudíž nic neruší „umělecký dojem“. Locronan najdeme na jihozápadním výběžku Bretaně nedaleko zátoky Douarnenez (mapa).
Z výše napsaného může mít čtenář dojem, že jde o vesnici samotářů, ale není tomu tak. Řídí se zde u nás kdysi propagovaným sloganem „Turisté vítáni“, a jezdí jich dost.
I Locronan má Notre Dame
Snad každého zaujmou květinami zdobené žulové domky, nejstarší pocházejí ze šestnáctého století, pozdně gotický a ještě o sto let starší kostel svatého Ronana láká hlavně „památkáře“.
Ti obvykle navštíví i kapli Notre Dame de Bonne Nouvelle ze 17. století. Věřící pak asi těžko vynechají pravidelná procesí, v létě každé úterý a čtvrtek od 15 hodin.
Kvůli Ronanovi by se tu třeba rozkrájeli
Jednou za šest let se koná významná náboženská slavnost – La Grande Troménie. Ta má jako cíl oslavit a připomenout památku svatého Ronana, zakladatele vesnice Locronan.
Tento jinde neznámý světec sem totiž přinesl křesťanství z Irska, odkud pocházel. Údajů o jeho životě ale moc není, má se za to, že žil někdy v šestém století.
Na jeho počest procházejí poutníci cestu s 12 zastávkami, na kterých je 21 žulových křížů a 42 chatrčí, v nichž jsou sochy dalších světců se sochami vyřezanými do dřeva. Kdo si trasu procesí chce projít jen tak, musí se připravit na cestu dlouhou šestnáct kilometrů.
Čtvrteční večery patří jarmarku
Další atrakcí je velký řemeslný jarmark. Ten se koná každý čtvrtek večer od 19 h do půlnoci na náměstí i v některých ulicích. Už tak zajímavou atmosféru často ještě zpestřují vystoupení pouličních umělců.
Starobylá zákoutí působí při sporém osvětlení tajemně i trochu strašidelně, ale není se čeho bát, Locronan je zcela bezpečný a duchové zde také zatím nebyli spatřeni.
Zdejší víno chutná snad každému
Někteří obyvatelé se snaží také obnovit staré zvyky z dob, kdy se věnovali řezbářství a výrobě plátna tradičním způsobem. Své výrobky prodávají a jde o cenný suvenýr.
Ke koloritu patří malé krámky s historickými vývěsními štíty či typicky bretaňské hospůdky, které nenabízejí rovněž výborné víno, ve Francii snad ani žádné jiné není.
Galette obsahují i paštiku
Kulinářskou specialitou jsou tzv. galette z pohankové mouky. Smaží se jenom z jedné strany a skládají se do čtverečku. Dřív si je sedláci strkali do kapes, když šli na pole.
Plní se vším, co je zrovna po ruce – vajíčky, masem, rybou, uzeninami, paštikou či zeleninou. Chutí připomínají tenké francouzské palačinky.
Je libo projížďka na koni?
Koho procházka unaví, může zajít na písčitou pláž a nechat na sebe působit paprsky slunce. I když místní udržují ves ve starobylém stavu, o okolí to už tak úplně neplatí.
Je tu možnost různých sportovních aktivit. Nalézají se zde tenisové kurty, golfové hřiště nebo koňské stáje, kde si lze zajezdit.
