Být v Řecku a nedat si sklenku místní pálenky ouzo je asi tak stejné jako nepít v Plzni pivo. Zajímavá přitom není jen její chuť a vzhled, ale i historie. Začátky výroby tohoto nápoje spadají zřejmě do počátku devatenáctého století, někdy se dávají do souvislosti se získáním nezávislosti na Osmanské říši.

Její vládci v té době asi měli tolerantní přístup k alkoholu, jehož pití mají muslimové přísně zakázáno, poněvadž se hojně pila pálenka z různého zkvašeného ovoce, rakije. Přestože má být z vinných hroznů, dělala se ze všeho, čeho se urodilo hodně, stejně jako u nás na Moravě se prostě pálí kde co, i když nejžádanější je slivovice.

pálenka ouzo

Jedinečnou chuť má hlavně díky anýzu

Ouzo se zřejmě vyvinulo právě z rakije, není ale známo kdy a jak se začalo vyrábět, i vynálezce je anonymní. Jisté je jenom to, že jeho základ tvořil – a tvoří – anýz.

Ve velkém byla jeho výroba spuštěna v roce 1922, kdy došlo k migraci Řeků z Turecka, právě ti si snad přinesli recept na nápoj. Jak se jmenoval, to se ale neví, určitě však ne ouzo. Název vznikl poté, co rostoucí obliba vedla k exportu do ciziny a bedny s pálenkou nesly nápis v italštině „Uso di Massilia“ (určeno pro Marseille), kde bylo překladiště.

Zkomolením se z toho stalo ouzo a jeho věhlas se šířil široko daleko. A pochopitelně vzrostl také vývoz, dnes je nejvýznamnějším a nejznámějším řeckým vývozním artiklem.

nápoj ouzo

Až 80 % nápoje směřuje do Německa, kde je velmi oblíbený. Neotřesitelnou pozici má ve své domovině, kde mu může konkurovat jen další místní „vynález“ – Metaxa.

Tu poprvé připravil Spyros Metaxas v roce 1888, jde o směs brandy, muškátového vína a tajného koření ze směsi místních bylin, ale zpátky k tématu.

Ouzo je úzce spjato s ostrovem Lesbos

Ouzo jeden čas dosáhlo takové obliby, že v každé vesnici v Řecku byl podnik specializovaný čistě na jeho podávání. Vždy bylo dobře vychlazené, ale nikdy ne vytažené z mrazáku! Má se „křtít“ vodou, což způsobí žádaný vizuální efekt, kdy rázem připomíná mléko. Neředěné se podává výjimečně, v takovém případě se pije na ex, jinak se naopak pomalu usrkává a vychutnává.

Výrobou je proslulý ostrov Lesbos (kde je i jeho muzeum), známý jako sídlo starověké básnířky Sapfó, která si oblíbila milování se ženami a dala jméno lesbické lásce.

muzeum ouza

Dnes je doménou ouza. Jeho výroba však není složitá, pálenka se získá destilací vinné šťávy ze slisovaných hroznů, přidání anýzu a přísad. Výrobny mají originální recepty.

destilace ouza

Přidává se fenykl, koriandr, lékořice, máta, skořice, lískové ořechy, hřebíček, citrusy, rozinky, poměr je střeženým tajemstvím. Ouzo je bezbarvé a obsahuje 40 % alkoholu.

ostrov Lesbos

Comments are closed.