Chorvatsko patří k nejčastějším cílům našich turistů nejen v sezóně, ale i v září a začátkem října, kdy je tu ještě teplo (20 až 25 °C). To platí zejména o Splitu, který má subtropické klima. I proto se řadí k nejsušším a nejslunnějším místům na Jadranu. Pravda, na podzim už to na koupání není, ale v té době sem kvůli němu návštěvníci stejně nejezdí, jsou tu jiné „taháky“.
Jedním z největších je rezidence římského císaře Diokleciána (mapa), který byl jakýmsi reformátorem říše a vládl v maloasijské Nikodémii. Ta se nacházela na území dnešního Turecka.
Po abdikaci se vrátil do Dalmácie
V roce 305 se Dioklecián zřekl císařského titulu, aby založil tzv. tetrarchii, vládu čtyř; sliboval si od ní stabilitu. Území rozdělil na východní a západní, zároveň změnil celý systém vládnutí.
I když jeho úmysly byly čisté, nové uspořádání se neuchytilo, tak abdikoval a uchýlil se do Spalatu (dnešní Split), tehdejšího hlavního střediska provincie Dalmácie.
Volba místa azylu nebyla náhodná, narodil se zde a v okolí prožil dětství. Přitahovala ho také bezprostřední blízkost léčivých sirných pramenů, ale i možnost honitby.
Kopce v okolí Marjanu, pokryté tehdy hustými lesy, byly plné zvěře, včetně vysoké, takže mohl svou loveckou vášeň provozovat dle libosti.
Pamatoval i na bezpečnost
I po odstoupení mu zbylo dost prostředků na to, aby si nechal postavit výstavnou rezidenci, přitom ale věděl, že má stále dost nepřátel toužících po jeho „skalpu“.
Proto Diokleciánův palác zrealizoval dílem jako luxusní vilu, v níž si mohl užívat života, dílem jako opevněný tábor. Pro případ obléhání měl i vlastní vodovodní systém.
Stavitelé určitě nic neodflákli, pevné zdi ho chránily ještě hodně dlouho poté. V roce 614, po zničení města Salonae Avary a Slovany, zde našlo azyl množství uprchlíků.
Pochopitelně, že Dioklecián si jako každý vládce liboval v přepychu a nádheře. Tomu odpovídaly prý i vkusně zdobené a uměleckými díly bohatě vybavené vnitřní prostory.
V průběhu doby rozrůstající město Diokleciánův palác jaksi pohltilo. Stal se jeho součástí, původní význam byl zapomenut. Až v minulém století začal průzkum pozůstatků sídla.
Císařské komnaty vzaly zasvé
Nejlépe zachované je sklepení, kde se nachází jakási kopie soukromých císařových komnat, které přesně odpovídaly prostorám rezidenčního křídla.
O tom, jaké tajemství skrývá podzemí, neměli místní ani potuchy. Odborníci ale jeho význam tušili a pustili se do vyklízení, což byla v pravdě sisyfovská práce.
Sklepy byly zavaleny tisíciletými odpady, ani dnes není čištění dokončeno. Postupně archeologové odkryli 62 místností různých velikostí i zbytky císařských komnat.
Ty se časem zřítily, zůstaly jen zbytky fresek, jiné se nedochovaly. Našla se i podlahová mozaika z doby ještě před výstavbou paláce a pozůstatky svatyně boha Mithry.
Ten byl populární mezi římským lidem a nelibě vnímán začínajícím křesťanstvím, jež si nakonec přivlastnilo i jeho symbol, kříž, který si věřící kreslili na čelo při bohoslužbách.
Diokleciánův palác je nyní spíše na okrasu
Sklepní prostory jsou dnes skvěle upravené a působivě nasvícené, ale nehodí se pro výstavní účely. Je tu značné vlhko, které by zničilo všechny případné exponáty.
I vyšší přítomnost lidí prostorám škodí, stejně jako stálé světlo, a tak se nyní počítá spíš s příležitostným a krátkodobým využitím (pořádání koncertů atd.).
