Syrakusy, město na největším italském ostrově Sicílie, vděčí za věhlas slavné scéně, kdy učenec Archimedes odehnal po dobytí města římského vojáka, který vstoupil na náčrt jeho vzorce.
Ten ho pak probodl mečem, ale Archimedova věta „Neruš mé kruhy!“ navždy vstoupila do historie. Předtím ovšem tento geniální matematik a fyzik úspěšně řídil obranu rodného města. Zkonstruoval válečné metací stroje i soustavu zrcadel a čoček určených k tomu, aby s pomocí slunečních paprsků zapálily lodě nepřátel, případně použil tzv. parní kanón.
Hrobku objevil Cicero
O výjimečnosti tohoto vynálezce svědčí fakt, že jeho smrtí byl velmi rozezlen i velitel obléhajících vojsk Marcellus. Přikázal totiž, aby Archimedovi nikdo neubližoval. A dokonce se osobně zúčastnil jeho pohřbu.
Archimedovým dílem byl doslova fascinován slavný římský řečník Cicero, který zde prý po 150 letech nalezl jeho hrobku. Popsal ji jako sloup, na jehož vrcholu byl zobrazen válec s vyrytou koulí.
Nicméně je třeba uznat, že Syrakusy byly díky příznivé poloze osídleny už ve 14. století př. n. l. Praobyvatelé z doby bronzové a železné se nazývali Sikulové, či Sicelové, Řekové území ovládli až kolem roku 730 př. n. l., šlo o kolonisty z Korintu. Založili zde antické město.
Z chrámů toho mnoho nezbylo
Jeho rozvoj následně stoupal. Z tohoto důvodu byly důmyslně využity obrovské zásoby podzemních vod pro vznik studní, které Syrakusy (mapa) zásobovaly životodárnou tekutinou.
S věhlasem ovšem přišly i útoky dobyvatelů. Jeden z nich, tyran Gelón, zde vybudoval své námořní sídlo a patřičně ho opevnil. Aby si zajistil přízeň bohů, stavěl chrámy.
V tom pokračovali i jeho následníci, ale chrámy se bohužel skoro nedochovaly. Z Apollonova zbyly ruiny s dórskými sloupy, fragmenty říms, předsíní a stupni schodiště.
Ještě hůř dopadl ten zasvěcený Athéně po vítězství nad Kartágem. Před ním stála obří socha s pozlaceným štítem, který přes den sloužil mořeplavcům jako maják. Z toho nezůstalo skoro nic. Nejdřív ho křesťané přestavěli na baziliku, tu pak vyplenili Arabové.
Jeskyně sloužila jako vězení
Neznamená to ovšem, že by ve městě Syrakusy nebyly památky. Zbylo jich dost, třeba chrám sv. Jana Evangelisty v katakombách ze 6. až 7. století či 65 metrů dlouhá, 23 vysoká a až 11 široká jeskyně zvaná Dionýsovo ucho.
Vchod do ní ho totiž připomíná, ale nemá nic společné s bohem vína a veselí, ale s tím, že za vlády Dionýsia I. zde bylo vězení. Vnitřek se honosí výbornou akustikou. Jinak je součástí skalního masivu Latomie.
Syrakusy touží po turistech
Velkou atrakcí je řecké divadlo. Má průměr cca 138 metrů a 67 řad vytesaných do skály; patří k největším v antickém světě.
Velkolepé tribuny pro až 15 000 diváků jsou rozděleny do devíti sektorů. Z vrchních míst je nejlepší výhled na celé Syrakusy, člověk se ovšem nesmí dívat na přístaviště Panagia.
Tam totiž dennodenně připlouvají obří cisternové lodě, zásobující nedalekou ropnou rafinérii. Prostě tu vládne průmysl, i když se úřady snaží o rozvoj turistického ruchu.
Zdůrazňují význam Syrakus v prehistorii a antice i to, že většina Archimedových zákonů platí dodnes, začaly se stavbou hotelů např. na ostrově Ortygia.
Zatím jde ale spíš o nesmělé pokusy, úskalím je hlavně nedostatek pláží, které patří ke stěžejním požadavkům drtivé většiny návštěvníků přitažlivých destinací…
