Sopka Arenal se nachází tak hodinu cesty od metropole Kostariky, San José. Je vysoká 1 670 metrů, má velký, kónický kráter. Patří mezi geologicky „mladé“, vznikla zhruba před 7000 lety.
Je stále aktivní, poslední významnější erupce nastala v roce 2000, ale poprvé se po více než čtyřech stech letech nečinnosti nečekaně probudila k životu 29. července 1968. Až do vzdálenosti pěti kilometrů metala žhavé sopečné bomby, ty zasáhly i nedaleké městečko Tabacon, kde padlo řádění živlu za oběť 87 překvapených lidí.
Dobrodruzi často nedbají varování
Sopka Arenal (mapa) byla totiž za stovky let klidu porostlá bujnou vegetací i úrodnou půdou, na níž hospodařili zemědělci. Dokonce ani seismologové její výbuch vůbec nepředvídali.
Po něm vznikly na západním úbočí tři krátery, ale pouze jeden z nich ještě existuje. Šlo však zřejmě o ojedinělý „exces“. Od té doby je monitorována a její aktivita slábne.
Když posledně zazlobila před zmíněnými šestnácti lety, napáchala už jen materiální škody, ani ty nebyly moc výrazné. Občas ale trochu zasoptí, jen tak, aby se neřeklo.
Právě v tomto údobí se i přes varování vydávají na vrchol dobrodruzi – hlavně v noci. Tím však riskují! Sopka Arenal sice neohrožuje okolí, ale na pár lidí stačí menší vyvržený kámen.
Geotermální prameny prospívají tělu
O tom, že Arenal v Kostarice není ještě ani zdaleka úplně v pohodě, svědčí podzemní dunění a sloupce popela, co občas vychrlí. Dá se navštívit bezpečně přes den, průvodci mají informace.
Vědí, kdy dovést návštěvníky do míst, odkud se mohou díky dokonalému kónickému tvaru dosyta kochat pohledem na vulkanickou činnost uvnitř kráteru.
Ti, co mají výjimečné štěstí, i vyhlídkou okolí, ale to je opravdu spíš vzácné, vrchol je totiž po většinu času zahalen mraky. Není to ovšem jen vulkán, co sem láká turisty.
Ten je totiž součástí národního parku, kde vyvěrá řada přírodních geotermálních horkých pramenů, jež přinášejí nejen odpočinek po náročném dni, ale mají i léčivé účinky.
Každý má trochu jiné složení a jsou vlastně unikátní samy o sobě. Jejich součástí obvykle bývají i teplé, studené a relaxační bazény, pochopitelně hojně navštěvované.
Arenal má nedaleko konkurenci
V okolí je i sopka, o které se moc neví, Cerro Chato (mapa). Je spolehlivě vyhaslá (naposledy o sobě dala trochu vědět před více než 5 000 lety), její zdolání navíc není vůbec snadné.
Je hodně strmá, připravte se na fyzicky náročnou túru, místy se musí lézt po čtyřech. Výstup, který začíná v blízkosti observatoře Lodge, trvá přibližně čtyři až pět hodin, záleží na kondici.
Odměnou je možnost spatřit nádherné smaragdové jezírko uvnitř kráteru. Přestože po té vší dřině svádí k tomu do něj skočit, koupání v něm se nedoporučuje.
Ve vodě se bohužel vyskytují minerální látky, co nedělají dobře pokožce ani tělu. V národním parku Arenal Volcano jsou i vodopády, např. Cataratas Fortuna a Pocosol.
Kdo chce, může si půjčit koně, v areálu je i nádherné přírodní koupaliště. Sice se za vstup platí v přepočtu asi 20 dolarů, ale určitě nikdo této investice litovat nebude.
