Thajsko je na podzim a v zimě cestovatelským hitem, což má i odvrácenou stránku – téměř všude jsou mraky turistů a přeplněné pláže. I tam se však dají najít „bílá“ místa. Jedním z nich je Khlong Khut, původně zapadlá rybářská osada. Neznámý investor ji přestavěl na moderní letovisko, ale jen pro místní, není totiž v nabídce žádné větší zahraniční cestovky.
Podél pobřeží tak vznikly mraky luxusních rezortů. Jistou slabinou je pláž Hat Chao Lao (mapa) – není tak nádherná jak ostatní, ale Thajcům je to jedno, většina se v moři stejně nekoupe.
Turisté nejsou v Khlong Khut trnem v oku
Je to zvláštní pocit být jediným bělochem mezi desetitisíci Asiaty, ale ti to neřeší. Zaprvé jsou na turisty zvyklí, protože jsou jinak skoro všude, a za druhé jsou jako buddhisté nad věcí.
Kdo se z Khlong Khut vydá mezi krevetovými plantážemi třeba na protější mys, narazí na malé a chudé vesnice, kde se žije stejně jako kdysi. Není tu žádný hotel ani restaurace, jen klid a ticho. Dá se však domluvit s rybáři, což jsou jediní obyvatelé, a vyrazit s nimi brzo ráno na lov a zažít neopakovatelnou atmosféru plavby v křehké bárce na někdy i neklidném moři.
Na severu zaujmou památky i džungle
Kdo chce v zemi strávit delší čas, nemá problém (ceny za jídlo i prosté ubytování jsou mírné, letenka je v podstatě jedinou investicí), může se vydat od moře na hornatý sever.
Největším tahákem je množství chrámů a památek po starobylé říši Lanna, ta vznikala už od třináctého století. Hodně jich najdeme v bývalé metropoli Chiang Rai (mapa).
Podobně je na tom Chiang Mai (mapa). Uprostřed historického centra obklopeného ze čtyř stran vodním příkopem je pomník tří králů, kteří ho údajně společně založili v roce 1292.
Nejstarší chrám Wat Chiang Man (mapa) skrývá velmi vzácnou soškou Buddhy s jeho ostatky, z dalšího, na svahu hory Doi Suthep, je krásný výhled na celé město.
Slouží dobrodruhům jako výchozí bod pro výlety do nedaleké džungle či okolních hor a k návštěvě domorodých kmenů. I když ty nejsou na cizince zvyklí, vítají je přátelsky.
Spatříte dlouhé krky i muže v sukních
Na severu je i nejvyšší hora Thajska Doi Inthanon (2 565 m). V minulosti byla nazývána Doi Luang (Velká hora) či Doi Ang Ka (Hora vraního jezera). Dnešní název pochází z roku 1939, kdy byla hora pojmenována na počest Inthawichayanona, posledního krále Chiang Mai.
Vede k ní lesní silnice z obce Chom Thong (mapa), kde se vybírá mýtné – asi za pohled na vodopád Mae Klang s chrámem. Další je pak na vrcholu.
Lákavá je návštěva nejhlubšího kaňonu v Ob Luang (mapa) či krásné jeskyně Tham Lot (mapa), ale zlatým hřebem oblasti jsou dlouhokrké ženy z kmene Padaungů. Tam už ale na turisty narazíte. Právě kvůli nim totiž obnovily starobylý rituál nasazování mosazných spirál. Těch je různý počet, nosí se už od dětství a utvářejí „labutí šíji“.
Někdo zavítá až do distriktu Mae Sot (mapa), který tvoří státní hranici s Barmou. Tam zase lze pro změnu vidět muže, kteří nosí tradiční barmské sukně. Vypadají ale jinak než známé skotské kilty.
