Córdoba, metropole stejnojmenné provincie, není častým cílem běžných turistů, leží totiž ve vnitrozemí. Od vyhlášených pláží na pobřeží ji ovšem dělí jen asi 100 km.
Rozkládá se na obou březích řeky Guadalquivir, má 300 000 obyvatel, ale v desátém století jich tu žil až milion, byla nejhustěji osídleným městem západní Evropy!
Stála zde tisícovka mešit
Vládnoucí chalífové Omájovské dynastie zde budovali luxusní paláce, 600 veřejných lázní, ale i pouliční osvětlení, o sedm set let dřív než v Londýně nebo Paříži! A chodilo se po vydlážděných ulicích, bylo tu 50 nemocnic, 80 škol, 20 knihoven, později i univerzita s knihovnou čítající 400 tisíc svazků!
Nezapomněli ani na svatostánky. Kromě obdivované Velké mešity vzniklo 300 dalších – celkem jich bylo 1000! I když chalífové uctívali korán, byli nábožensky tolerantní.
Córdoba (mapa) se stala městem učenců, žil tu slavný židovský lékař a filozof Maimonides, Averroes, co znovu objevil Aristotela, básník Ibn Hazam a další osobnosti.
Antické památky zničili Gótové
Pokud jde o původ, Córdoba byla založena Kartaginci, dobyli ji Římané, vyplenili Gótové, kvůli nim se z antiky dochovalo málo. Po vymření Omájovců (1031) nastal celkový úpadek.
Andalusii ovládly malé, vzájemně soupeřící emiráty. Toho využil kolem roku 1236 Ferdinand III. Kastilský zvaný Svatý a dostal celé území včetně Córdoby pod nadvládu Španělska.
Sice nařídil přestavět Velkou mešitu z roku 788 (před ní tu byla pohanská svatyně, po ní římský a pak vizigótský chrám) na kostel, ale jen s „kosmetickými“ úpravami. V nejstarších částech stojí sloupy a hlavice obou předchozích staveb, více se dozvíte ZDE.
Córdoba nadchne také Alcázarem
Kupodivu se přes různé druhy vlád zachovala i Židovská čtvrť. Začíná blízko mešity a sahá až k Almodovarské bráně, která byla součástí jedné ze vstupních hradeb. Z křivolakých uliček a tajuplných zákoutí „vykoukne“ synagoga z roku 1315, jedna z nejkrásnějších a historicky nejcennějších ve Španělsku.
Podle dekorativního mudejarského slohu byla dílem muslimských stavitelů, což je z náboženského hlediska skoro neuvěřitelné, navíc v té době tu vládli křesťané!
Ti stejně jako Arabové Židy nemilovali. Asi stavba působila impozantně, že jim přišlo líto ji zničit.
Zmínku zaslouží taktéž zříceniny paláce Madinat al-Zahra a zámek Alcázar. Ten stojí na půdorysu starší arabské stavby, ale uvnitř jsou i římské mozaiky, obklopují ho terasovité zahrady a kalifovy lázně.
