Každý národ či stát má budovu, která představuje jeho symbol a bez které si ho ani nedokážeme představit. Jednou z nich je Opera v Sydney, situovaná ve velkoměstě na východním pobřeží Austrálie. Peripetie, které se odehrály kolem její stavby, jsou skoro stejně tak zajímavé jako ona sama.
Porota málem udělala osudovou chybu
V roce 1956 vyhlásila vláda Nového Jižního Walesu mezinárodní architektonickou soutěž. Zájem byl obrovský a nečekaný, přišlo celkem 233 návrhů z 32 zemí. Zvítězil do té doby neznámý dánský architekt Jørn Utzon a traduje se, že za velmi dramatických okolností.
Podle některých svědectví totiž porota nejprve hodila jeho náčrty do odpadkového koše a až poté, co se dlouho nemohla dohodnout, je jeden z členů na poslední chvíli vytáhl.
Problémy nastaly při výstavbě, unikátní materiálová a konstrukční řešení hodně zvyšovala původní rozpočet 7 milionů australských dolarů a vládě se překračování nákladů nelíbilo.
Náhradník se příliš neosvědčil
Donutila Utzona rezignovat, přestože se jeho dílo (jako vůbec první v historii) dostalo na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO ještě za autorova života. Ten se do Sydney (mapa) údajně už nikdy nevrátil.
V práci pokračoval místní architekt Peter Hall. Jeho činnost znalci hodnotí negativně, podle nich do interiéru a exteriéru přinesl nekonzistentní prvky, které unikátní budovu poškodily.
Navzdory výměně se práce protahovaly, proti prvotním odhadům se zpozdily téměř o deset let a astronomicky se prodražovaly. Konečná částka se zvýšila neuvěřitelně, z plánovaných 7 na 102 miliónů AUD!
Utzon tehdy předběhl dobu
Když ale byla Opera v Sydney (Sydney Opera House) 20. října 1973 slavnostně otevřena britskou královnou Alžbětou II., celý svět oněměl úžasem. Všechny, nejen odborníky, zaujala na první pohled neobvyklá silueta budovy.
Utzon uvažoval „trojrozměrně“ v době, kdy se o 3D technologiích ještě nic nevědělo, a dobře si uvědomoval, že budova bude vzhledem k volnému přístupu z moře pozorována i z výšky. Přizpůsobil tak návrh i pohledu shora a nespletl se, letecké pohledy jsou uchvacující. Stejné to je, když někdo přijíždí lodí, Opera v Sydney z dálky připomíná loď s bílými plachtami.
Opera v Sydney ukrývá světový unikát
Uvnitř ní se nalézá pět velkých sálů, výstavní síň, nahrávací studia, ale také tři restaurace, šest barů a obří knihovna. Celková kapacita všech hledišť je 5467 míst.
Další raritou jsou největší mechanické varhany na světě, mají celkem 10 154 píšťal a nacházejí se v jednom ze sálů, kam se vejdou zhruba tři tisíce diváků.
Rekvizitárna a vůbec veškeré zázemí je kvůli zachování geometrických tvarů umístěno v podzemním podlaží, takže neruší celkový monumentální dojem při prohlídce.
Jinak Opera v Sydney stojí na malém výběžku Bennelong Point (mapa) a nedaleko se nachází Hyde Park a královská botanická zahrada, její návštěva zážitek ještě umocní…
Po prohlídce lze zamířit na pláž
Pochopitelně se ten, kdo sem zavítá uprostřed australského léta, které začíná v prosinci a vrcholí v lednu, může po prohlídce opery i města osvěžit na místních plážích.
Je jich tady dost, mezi nejvyhledávanější patří Bondi, New Port a Avalon, pojmenovaná podle anglického ostrova, kde byl pohřben legendární a asi jen bájný král Artuš.
Tip na závěr
Nejúžasnější podívaná na věhlasnou dominantu města Sydney je každým rokem na konci jara, kdy se ve městě koná největší festival světla na světě – Vivid Sydney.
