Zimní období je časem horkých nápojů. Prodávají se ve stáncích, v kavárnách, nebo si je děláme doma, jako prevenci proti nachlazení a chřipkám, hlavně svařené víno a grog. Pro ty, co mají mlsné jazýčky a chtěli by zkusit i něco jiného, máme pár tipů, včetně receptů na přípravu.
Britskou specialitu vymysleli Indové
Pokud jde o chuť, odborníky je asi nejvíc ceněný punč, který se dělá i u nás. Společně s domácím vaječným koňakem je v mnoha rodinách typicky vánočním nápojem, a to nejen horký, ale i s přidaným ovocem a dalšími ingrediencemi jako populární bowle.
Kdysi se jmenoval bowl, podle mísy, v níž byl podáván – ale zpět k tématu. I když je punč považován za typicky britský „vynález“, není tomu tak. Pochází z Indie, odkud má i jméno. V hindštině se mu říkalo pánč, což znamená pět, a je to počet ingrediencí, z nichž se skládal – z alkoholu, citrónu, cukru, vody (nebo čaje) a různorodého koření.
Námořníkům a zaměstnancům Britské Východoindické společnosti kdysi natolik zachutnal, že si pečlivě opsali recept na jeho přípravu a přivezli ho domů. První zmínka o něm je už z roku 1632! Brzy se rozšířil po Evropě, k jeho výrobě se používalo víno a brandy. To se do něj dává i dnes, ale od roku 1655, kdy se poprvé na kontinent dostal jamajský rum, má většinou přednost on.
Punč má spoustu podob
Nicméně každý národ si podle podmínek punč přizpůsobil, v České republice se obvykle dělá z vína, doplněného kapkou tuzemáku, cukrem, pomerančem, rozinkami, oříšky, skořicí a koriandrem. Při vánočních oslavách v Německu zase nesmí chybět feuerzangenbowle z červeného vína a hořícího rumu, tím se polévá velká homole cukru, umístěná ve středu obří nádoby.
Jinak punč pojali v Mexiku. Říkají mu agua loca neboli „bláznivá voda“, je velmi sladký. Základ totiž tvoří fermentovaná cukrová třtina doplněná o místní lihoviny – mezcal či tequilu. K nim se přidá tzv. agua fresca, slazený nealkoholický nápoj z ovoce, obilovin a vody. Ve velkém obsahu cukru se zdánlivě rozpustí i chuť silných kořalek, je velmi snadné se jím opít.
Grog vznikl na povel
Zlí jazykové asi oprávněně tvrdí, že tuzemák (název rum už nesmíme používat, nemá s ním nic společného) se dá pít jedině zalitý horkou vodou jako grog. Ten má kořeny v Anglii. Námořníci Jeho Veličenstva fasovali rum běžně, ale protože se jím moc opíjeli, vydal v roce 1740 anglický viceadmirál Edward Vernon rozkaz, že se smí pít jen zředěný horkou vodou.
Později se k tomu přidal ještě cukr a šťáva z limetky. Název pochází z Vernonovy přezdívky „Old Grog“, nosil totiž často pláštěnku z grogrénu, hrubé látky z hedvábí a vlny. Je zajímavé, že výraz groggy, který dnes používáme pro stav vyčerpání, byl původně míněn pro člověka, který vypil příliš mnoho grogu a bylo to na něm hodně vidět…
Glögg obsahuje i vodku
Horké nápoje se pochopitelně výborně uchytily ve Skandinávii, kde bývají dlouhé a urputné zimy, a tak potřeba rozproudit ztuhlou krev v žilách byla (a stále je) docela akutní. Z grogu udělali glögg. Jeho základ tvoří ohřáté víno, přidává se i proslulá skandinávská vodka. Protože jde o výtečný a u nás spíš neznámý drink, přinášíme recept. A aby to nebylo nespravedlivé, tak i na „originál“ punč.
Glögg
červené víno 1 litr
kardamom 1 g
skořice celá 2 ks
zázvor mletý 2,5 g
hřebíček celý 2,5 g
pomeranč 1 ks (celý vaříme)
cukr krystal 60 g
vodka 5 cl
Všechny suroviny (kromě vodky) svaříme dohromady. Tu přidáme až na konec. Podáváme ve sklence s kávovou lžičkou hrozinek a loupaných mandlí.
Pravý anglický punč
750 ml tmavého rumu
750 ml suchého červeného vína
3 šálky silného čaje (ne zeleného)
400 g cukru
šťáva z jednoho velkého pomeranče
šťáva z jednoho citronu
Již hotový čaj se smíchá s vínem a se šťávami z ovoce. Nevaří se, jen se zahřeje, naleje do mísy, přidá se část cukru. Zbytek zůstane v naběračce, kde se k němu přilije tmavý rum a nechá se vsáknout. Poté se zapálí, ještě hořící směs se nalije do punče a pořádně zamíchá. Je třeba uhasit plamínky, určitě nezkoušejte známou scénu z Pelíšků, šlo jen o filmový trik.
