Ostrov Mauricius u nás znal snad každý ještě dávno předtím, než tam cestovní kanceláře začaly pořádat zájezdy, a to díky legendární poštovní známce. Už sice není v modré variantě nejdražší na světě (tou je One-Cent Magenta z Britské Guyany, prodaná v aukci za neuvěřitelných 200 milionů), ale je stále pojmem. Zachovalo se jich jen čtrnáct, většina v soukromých sbírkách. Místní podnikatelé se proto složili, koupili obálku se dvěma exempláři za 380 000 dolarů a vystavili v muzeu.
Stejným hitem jsou ale v současnosti nádherné pláže a v zimě příjemně teplé moře, které láká turisty, co chtějí uniknout před chladem a nevlídným počasím v Evropě.
La Vanille překypuje zejména predátory
I když jsme o tomto ostrově už psali ZDE, není od věci se k němu vrátit a upozornit na opomenuté rarity. To čistě pro případ, že někoho za pár dní omrzí povalování a koupání.
Jednou z nich je přírodní rezervace La Vanille v jižní části ostrova (mapa), na ploše pěti hektarů. Není radno vypravit se sem na „blind“, žije tu 1500 krokodýlů, průvodce je nezbytný. Kromě nich se tady dají vidět obří želvy, leguáni, chameleoni či netopýři, ti ale ve dne spí.
Obří želvy lze krmit i osedlat
Jinak tu vedou půvabné pěšinky mezi banánovníky, palmami, místy obřími bambusy a lze obdivovat i vystavenou sbírku motýlů s 23 000 exponáty.
Zajímavé je taktéž muzeum. Mapuje osidlování kolonizátory, je možné vidět rekonstruovanou podobu bohužel už vyhynulého ptáka, známého pod nelichotivým názvem blboun nejapný. Pocházel právě odsud, a i když je považován za ptáka, nikdy nelétal.
Současným oblíbencem však největší a nejstarší želví samec Domino vážící 275 kg, je mu téměř 100 let.
V rezervaci si užijí zejména děti. Mohou vidět krokodýlí líheň a třeba se i s neškodným mládětem vyfotit, „osedlat“ si obří želvy, zúčastnit se krmení opic atd.
Krokodýlí maso je dietní
Z jiného soudku je speciální menu v restauraci U hladového krokodýla, což ocení hlavně gurmáni. I když by to člověk neřekl, maso těchto zvířat je dietní, má jen dvě procenta tuku.
Ovšem na druhé straně není příliš výrazné. Záleží na úpravě a použitém koření a v tom jsou místní kuchaři mistři, jde opravdu o velký kulinářský zážitek.
Nejkvalitnější kusy na steaky se překvapivě odřezávají z první poloviny ocasu, ze zad podél páteře jsou výborné filety, ostatní části jsou vhodné spíš na dušení a vaření.
Pokud jde o chuť, je spousta názorů. Někomu připomíná kuře, jinému králíka, tresku, sépii, ale i libovou vepřovou kotletu, možná v tom hraje roli fantazie…
Kabelky se vyrábějí ze seniorů
A aby si na své přišli všichni, je tu obchůdek, kde se prodávají kabelky z krokodýlí kůže. Ženy po nich šílí, jsou zde k mání i další výrobky, ochránci zvířat však mohou zůstat v klidu.
Na maso se porážejí hlavně zraněné kusy, na kůži spíš přestárlé. Navíc je třeba počet krokodýlů regulovat, území není zas tak veliké a zvířata potřebují svá teritoria…
