Egypt je proslavený památkami, a to archeologové tvrdí, že ještě spoustu dalších skrývá písek. Jsou i takové, o nichž se ví, ale nejsou moc navštěvované, i když by měly být. Jednou z nich je Abu Mena, klášter a archeologická lokalita, ležící jen kousek (necelou hodinu jízdy autem) od Alexandrie. Jde přitom o jedno z nejdůležitějších křesťanských poutních míst.
Okolo hrobu postupně vyrostlo město
Svatyně Abu Mena v Egyptě byla založena už ve čtvrtém století, první věřící se k ní začali vydávat asi tak o dvě stě let později uctívat i pro většinu křesťanů neznámého mučedníka, po kterém je celý komplex (mapa) pojmenován.
Mena (nebo také Minas, Menas či Mennas) byl egyptský voják ve službách Říma. Z neznámých důvodů konvertoval k „víře pravé“ a císař Dioklecián mu za tuto zradu přichystal pomalou a krutou smrt.
Tělo na čas skryla jeho sestra, podle zjevení sv. Atanáše bylo posléze přenášeno na velbloudech. Ti zůstali stát přesně v místě pozdější svatyně a nechtěli se za žádnou cenu pohnout.
Když nepomáhaly hrozby ani prosby, rozhodli se ho na místě pohřbít. Časem zde na jeho památku vznikl kostel a klášter, nedaleko od nich tryskaly ze země léčivé prameny, ale to nebylo vše.
Podle svědectví se u hrobky děly různé zázraky, což vedlo k tomu, že poutníků přibývalo. Vodu z vřídla si odnášeli ve zvláštních lahvích, což je mimochodem archeologicky doloženo.
V pátém a šestém století byla Abu Mena rozšířena o baziliku, největší církevní stavbu své doby v celém Egyptě. Voda se zázračnými účinky byla prostě obrovským tahákem a zůstala jím. Stále se prodává ve speciálních ampulích.
Z budov zbyla pouze torza
Po dobytí celého území Araby ale stavby chátraly. Nakonec zapadly nejen do zapomnění, ale i do písku pouště, až do počátku minulého století.
Tehdy je znovuobjevil vědec a průzkumník Carl Maria Kaufmann, ale záchranné práce začaly až za dalších dvacet let. Navíc postupovaly, bohužel, dost pomalu, Abu Mena nepatřila mezi priority.
Největší objevy přišly v šedesátých letech, kdy byla odkryta bazilika, lázně, ubytovací prostory pro poutníky a křtitelnice, ale i v roce 2007, kdy byl nalezen přístav, vstupní brána do města.
Bohužel se zachovala jenom torza budov, i když stále rozeznatelná, včetně té nejvýznamnější, kterou nad hrobem svatého mučedníka vztyčil křesťanský císař Justinián I., a to v šestém století.
Abu Mena je v permanentním ohrožení
Patriarcha Kyrillos VI. ve snaze vzkřísit bývalou slávu pak v roce 1959 založil nový klášter, ten se zároveň stal i místem jeho posledního odpočinku.
Plán mu vyšel, v roce 1979 byla Abu Mena díky své vysoké kulturní hodnotě zařazena mezi památkově chráněné objekty UNESCO, což vždy znamená podstatné zvýšení návštěvnosti.
Bohužel se ale dostala i na další seznam (světového dědictví v ohrožení), a to následkem destruktivního působení spodní vody. Snad se ji nějak podaří zastavit…
