Delhi Iron Pillar, největší kovový div světa, stojí uprostřed torza mešity Quwwat-ul-Islam v metropoli Indie. Na první pohled na něm není sice nic nápadného, ale naprostou raritou je, že i když byl sloup vyroben ze železa pravděpodobně někdy v letech 375 až 415 na popud krále Čandragupty II. jako úlitba pro hinduistického prominentního boha Višnu, nerezaví.

Odkud vlastně pochází?

chrám boha Višnu v Udayagiri
Místní ovšem datují jeho vznik ještě hlouběji do minulosti
, podle nich sloup do Dillí (mapa) přinesl mystický panovník Anangpal Tomar, který někdy kolem roku 1020 velkoměsto založil. Tuto pověst ale historici přijímají se skepsí. Jisté ovšem je, že původně musel stát někde jinde, což usuzují z toho, že na místě ani v okolí se nenalezly jiné pozůstatky z tak dávné doby. Mnozí archeologové soudí, že předtím se sloup mohl nacházet v chrámu boha Višnu v Udayagiri (mapa), které bylo jeden čas střediskem astronomie, a sloužil tam jako sluneční metronom. Podle této teorie byl určen k oslavě letního slunovratu, kdy ranní stín padal přímo k nohám boha. Pak ho arabští dobyvatelé přemístili v roce 1193 jako trofej do mešity, kde je dodnes. I když to zní logicky, není pro to jediný důkaz. Navíc přesun sedmimetrového těžkého sloupu asi 1500 km daleko, po kraji, kde někde ani dnes nejsou vybudované cesty, by byl problém.

Prý ho vyrobilo 120 kovářů najednou

sloup Iron Pillar v Dillí

Je také otázka, zda muslimové věděli o výjimečných vlastnostech památky, o tu se totiž nikdo moc nezajímal. Až britští vojáci v roce 1838 informovali
o objevu archeologa Jamese Prinsepa.
Ten přeložil starodávný nápis ze sanskrtu do angličtiny a zjistil, že je starý šestnáct set let. To nebylo až tak neobvyklé jako skutečnost, že sloup navzdory povětrnostním vlivům odolává korozi. Od té doby se u něj střídala řada vědců, kteří se snažili záhadě přijít na kloub.

V roce 1961 byl vykopán kvůli chemickému ošetření a konzervaci a opět zapuštěn do kamenného podstavce. Důkladnou analýzou bylo zjištěno, že jej
z 98 % tvoří čisté železo, jen minimálně znečištěné sloučeninami síry. Další překvapení přišlo o dva roky později, kdy se  ukázalo, že sloup nebyl odlit. Podle všeho ho tvůrci ukovali kladivy z asi dvacetikilových kusů rozžhaveného železa. Aby je spojili v jeden kus, předpokládá se, že 120 kovářů na něm muselo pracovat celých 14 dní. To byl sice náročný výkon, ale proveditelný. Záhadou bylo, jak dosáhli, aby za dlouhá staletí vůbec nezrezavěl, ihned se vynořila teorie o tajné metalurgii mimozemského původu.

 

Sloup se nemění díky fosforu

Rozluštění přinesla až moderní doba. Vědci institutu technologie v Dillí objevili v roce 2002 tenkou vrstvu směsi železa, kyslíku a vodíku, která sloup úspěšně chrání. Podle nich se „ochranný film“ utvořil tak za tři roky, od té doby se nepatrně zvyšoval, až dosáhl tloušťky 0,5 milimetrů. Také zjistili, že slévači při tavení nepoužili vápenec. Ten ze železa totiž odstraňuje fosfor. Právě jeho zvýšený obsah (společně se suchým horkým počasím) tuto vzácnou památku v Indii ochránil před jinak nezbytným zrezivěním. Rozbor vlastností ukázal, že zcela jistě nejde o meteorické železo (čímž vyvrátil mimozemský původ), ale o technické. Rozluštění záhady ovšem určitě nesnižuje um tehdejších řemeslníků…

Comments are closed.