Starobylá pohřebiště předků (často z doby kamenné či bronzové) přitahují pozornost nejen návštěvníků, ale hlavně archeologů, kteří stále hledají odpovědi na některé otázky. Jedním z pro ně nejtěžších „oříšků“ je objasnit účel a vznik dolmenu Poulnabrone, ležícího v pusté vápencové krajině nacházející se v oblasti Burren v hrabství Clare.

Odpočívalo zde skoro 30 nebožtíků

„Není tu strom, na který je možno pověsit zrádce, dost vody, aby se dal utopit, nebo půdy, kde bychom mohli pohřbít vojáka,“ charakterizoval kraj Cromwellův generál Edmund Ludlow.

Nicméně impozantní – pět tun vážící – obrovský balvan, podepřený dvěma řadami vztyčených kamenů, je nepřehlédnutelnou dominantou.

V devět metrů hluboké pohřební komoře, situované k východu, spočívaly ostatky odhadem 16 až 22 dospělých a 6 dětí i s osobními věcmi (kamenné sekery, kostěné přívěsky, keramické výrobky a zbraně).

předměty nalezené v dolmenu Poulnabrone

Jáma zármutků je nedorozuměním

Podle odborníků dolmen Poulnabrone (mapa) nesloužil jen k jejich poslednímu odpočinku, šlo zároveň o obřadní místo, využívané převážně v době bronzové. Název je mylně překládán jako „Jáma zármutků“.

Málokdo si uvědomuje, že „brone“ v názvu je odvozeno od staroirského slova bro, což byl výraz pro různé nástroje, obvykle z čediče či jiných vulkanických vyvřelin, sloužících k broušení a opracování kamene.

dolmen Poulnabrone

Trhlina odhalila jedno z tajemství

I když byl dolmen dobře známý dlouhá tisíciletí, tajemství, které uvnitř skrýval, bylo objeveno až v roce 1985, s návazností na trhlinu ve východní části, kvůli níž došlo k částečné demontáži.

Radiokarbonové datování pak určilo, že vchod do pohřebiště vznikl v době 3800 a 3200 před naším letopočtem, což Poulnabrone řadí mezi nejstarší památky v celém Irsku.

S čím si ale nikdo neví rady, je zcela ojedinělý způsob pohřbívání těl bez masa a s jednotlivě oddělenými kostmi, aniž se na místě zjistily stopy po takových úpravách – např. řezání, usekávání.

Stejně tak lze vyloučit, že neobvyklost vznikla následkem toho, že byli posmrtně nemilosrdně vydáni napospas divoké zvěři, hlavně u dětí by se totiž objevily známky ohlodávání.

dolmen Poulnabrone

Všichni umřeli poměrně mladí

Nejpravděpodobnější je rituální pohřbívání, kdy ostatky nejdřív spočívaly jinde a po nějakém čase byly vykopány a znovu pečlivě uloženy, což dokazuje, že šlo o příslušníky nějaké elity.

Ze stop po hoření lze i usoudit, že u některých koster došlo k obřadnému čistění ohněm před uložením na nové místo. Podle všeho zemřeli všichni přirozenou smrtí, nejstarší asi ve 40 letech.

I když podle veškerých předpokladů nebožtíci patřili mezi vyšší vrstvu společnosti, u dětí se našly neklamné známky podvýživy, ovšem život v té době nebyl procházka růžovou zahradou.

Podle rekonstrukce s pomocí počítačové animace byl Poulnabrone v dávných dobách celý pokrytý zeminou a jediné (zřejmě) viditelné místo tvořil vstup do hrobky.

dolmen Poulnabrone

Nedaleko Poulnabrone stojí ruiny hradu

Dnes je Poulnabrone velmi oblíbenou atrakcí, ročně sem zavítá až čtvrt milionu návštěvníků. Pro lepší orientaci nachází se poblíž silnice mezi malým přístavem Ballyvaughan a obcí Kilnaboy.

Tam lze navštívit taktéž zříceninu hradu Leamaneh (mapa) nebo projet celou, prakticky pustou oblast, kde narazíte na dalších asi 150 (už ale ne tak zajímavých) dolmenů.

zříceninu hradu Leamaneh