Když Maecenas, rádce prvního římského císaře Augusta, začal finančně podporovat mladé básníky, mimo jiné i slavného Vergilia, určitě netušil, že se podle něj bude jmenovat tradice přetrvávající dodnes.
Ta se jen rozšířila i na další umělce, bez mecenášů by mnozí nemohli existovat, natož tvořit. Jedním z vůbec největších mecenášů minulého století byl průmyslník a filantrop Solomon R. Guggenheim (1861 – 1949). Pocházel z majetné rodiny, která se přestěhovala do USA ze Švýcarska.
Původní objekt byl příliš malý
Osudové pro něj bylo setkání s německou šlechtičnou Hillou von Rebay, která mu ukázala pestrý svět moderního umění. Ten ho zaujal, začal kupovat obrazy Kandinského a dalších průkopníků abstraktního malířství. V roce 1937 založil svoji nadaci a o dva roky později v New Yorku otevřel své sbírky veřejnosti.
Jeho Museum of Non-Objective Painting však brzy přestalo kapacitně stačit, už šest let poté pověřil světoznámého architekta Franka Lloyd Wrighta, aby vyprojektoval plány nové budovy.
Bohužel se nedožil ani začátku stavby, zemřel deset let před jejím dokončením. Dnes je Guggenheimovo muzeum v New Yorku ikonou jedné z nejdražších ulic světa, Páté avenue, kde leží na rohu mezi Central Parkem a East River (mapa).
Návštěvníci obdivují architekturu i obrazy
Nás může těšit, že významný podíl na jeho úspěchu měl konstruktér českého původu Jaroslav Josef Polívka. Vyřešil jeden z klíčových prvků – stoupající rampy v prostoru bez podpory sloupů.
Galerie je uspořádána do spirály bez oken, slunce dovnitř proniká jen obří skleněnou kopulí. V roce 1992 k ní přibyla vyšší a pravidelná věž podle návrhu G. Siegela.
Najdeme zde kromě Kandinského i „miliardová“ díla Chagalla, Van Gogha, Gauguina, Pissarra, Cézanna, Maneta, Kokoschky, Picassa, Paula Klee, Joana Miró, Modiglianiho a dalších malířů.
Na své si přijdou také milovníci fotografií
Guggenheimovo muzeum je jedním z celosvětově nejnavštěvovanějších vůbec. Hranici milionu návštěvníků ročně atakuje či překračuje takřka pravidelně, navíc se přestalo zaměřovat jenom na obrazy.
Visí zde i slavné fotografie, kromě toho organizuje tematické výstavy. Ty nejsou věnované jen modernímu umění, ale třeba artefaktům pocházejícím z Aztécké říše, Afriky apod.
Guggenheimovo muzeum v Bilbau leží u Nerviónu
S tím, jak stoupala prestiž muzea, našli se další mecenáši, kteří mu odkazovali své sbírky, takže přestávalo kapacitně stačit, jeho tehdejší ředitel Thomas Krenz proto uvažoval o „pobočkách“.
Tento svůj plán nakonec i přes odpor některých členů představenstva nadace uskutečnil, díky tomu najdeme Guggenheimovo muzeum rovněž v Berlíně, v Benátkách a hlavně ve španělském Bilbau.
Jeho architektem se stal Frank Gehry, nám dobře známý díky Tančícímu domu (který navrhl společně s česko-chorvatským kolegou Vladem Milunićem), a vytvořil ojedinělé dílo.
Pomohla mu skutečnost, že se nemusel ohlížet na to, aby vzhled nekolidoval s historickými budovami. Guggenheimovo muzeum ve městě Bilbao totiž vyrostlo uprostřed loděnic, doků a ocelářských továren u řeky Nervión (mapa).
Připomíná loď a postrádá střechu
Další výhodou bylo použití počítačového programu CATIA, spoluvytvářejícího trojrozměrný interaktivní návrh. Díky němu bylo možné vyprojektovat dříve nerealizovatelné prvky.
Futuristická stavba z roku 1997 připomíná loď a zrcadlí se na vodní hladině. Kombinuje rovné i zakřivené tvary, mezi pláštěm budovy, pokrytým titanem, jsou prosklené plochy.
Poměrně v kontrastu byl ale použit i tradiční vápenec. Zcela výjimečné je, že Guggenheimovo muzeum ve Španělsku vlastně nemá žádnou střechu, tedy určitě ne v takové podobě, v jaké si ji představujeme.
Nasytí vás nejen umění
Stálé sbírky muzea v Bilbau zahrnují umělecká díla významných umělců druhé poloviny dvacátého století, včetně dnes už legendárního slovenského rodáka Andyho Warhola…
V budově je i restaurace zaměřená na baskické speciality, lze ochutnat například solenou tresku s česnekovou omáčkou, zeleninovou směs piperrada, nesmějí chybět ančovičky.
Ty se nejčastěji smaží, oblíbený je tuňák v rajčatové omáčce, z masa vepřové nožičky v omáčce. Tradičním dezertem je baskický dort nebo hrušky na červeném víně, to si lze dát i bez nich…
