Projekty mostu odjakživa představovaly pro architekta největší výzvu. Nešlo totiž jen o stavbu samotnou, ale i o její přizpůsobení podmínkám, aby překlenula vodu či hory. Most musel být bezpečný, vydržet věky, odolat přírodním katastrofám, což se ne vždy podařilo. Jedním z nejstarších a zároveň unikátním pro své zastřešení je Ponte Vecchio ve Florencii.
Trhovce časem nahradili zlatníci
Název v překladu znamená Starý most. V roce 1345 ho postavil architekt Neri di Fioravante jako půvabnou stavbu se třemi oblouky. Záhy se na něm začaly objevovat první obchůdky.
Šlo o stánky rybářů, řezníků, dílny koželuhů. Ti si nelámali hlavu s hygienou, odpad házeli do řeky, která tak byla znečištěna. V roce 1593 však velkovévoda Ferdinand I. ztratil trpělivost.
Nařídil trhovce vyhnat a nahradit je výrobci šperků a nejdražšího kovu, po něm dostal most i svou přezdívku – Zlatníků. Tato změna měla kromě čistoty vody i další, prozaičtější důvod.
Jelikož šlo o velmi žádané a luxusní zboží, mohl podstatně zvýšit nájemné. Navíc díky těmto novým krámkům Ponte Vecchio získal nenapodobitelné genius loci, které se ho drží dodnes.
Předchůdce zničily záplavy
Umístění v nejužším místě řeky Arno (mapa) už zas tak moc originální nebylo. Jeho první předchůdce tam podle všeho stál již v dobách starověkého Říma, i když oficiální zmínka pochází až z roku 996.
Další most byl postaven v roce 1117, ovšem v roce 1333 jej strhla povodeň. Z toho důvodu se na Ponte Vecchio, zrealizovaný o 12 let později, kladly velké nároky.
A i proto se architekt rozhodl postavit místo dvou oblouků tři s menšími rozestupy. Je fakt, že ho poničily až ničivé záplavy v roce 1966, které ovšem zasáhly i další části Florencie. Ještě před nimi, v roce 1944, Ponte Vecchio poškodili ustupující Němci.
Vasariova chodba spojuje dva paláce
Stejně jako o jeho odolnost se dbalo o to, aby Ponte Vecchio působil impozantně. Je zde například i busta jednoho z nejslavnějších florentských zlatníků Benvenuta Celliniho, raritou je tzv. Vasariova chodba.
Vede nad krámky, projektoval ji známý architekt, malíř a životopisec Giorgio Vasari na přání Cosima I. Medicejského, neoficiálního vládce, který chtěl z paláce Palazzo Vecchio bezpečně přejít do svého dalšího paláce, Pitti, na druhé straně řeky.
Ponte Vecchio přečkal i druhou světovou
Zdá se, jako by Ponte Vecchio chránilo nějaké kouzlo. Dochoval se téměř v původní podobě i přes četné povodně a nepokoje a šlo o jediný most, který nebyl za druhé světové války zničen.
Měl být původně vyhozen do povětří jako ostatní, nestalo se tak na příkaz samotného Hitlera. Možná se v něm na stará kolena opět probudily umělecké sklony, nakonec chtěl být malířem.
Stal se útočištěm romantiků
Ponte Vecchio patří neodmyslitelně ke koloritu Florencie a je fotografován ze všech stran a úhlů, procházka po něm je určitě zážitkem pro romantiky, kteří se rádi vracejí do starých časů.
Nelze vynechat malebné výhledy z něj. Kdo si je chce řádně vychutnat, měl by si dost přivstat. Nejkrásnější jsou při svítání, kdy je také ještě všude prázdno, přes den na něm není k hnutí…
