Vedle slavného Stonehenge v Anglii patří mezi nejznámější megalitické památky přes tři tisíce monumentálních menhirů v okolí obce Carnac na jižním pobřeží Bretaně. Ty se jako vojsko táhnou v řadách dlouhých téměř čtyři kilometry. Podle radiokarbonové analýzy megality postupně, několik století, vztyčovali pravěcí lidé z mladší doby kamenné (neolitu).
Zřejmě vyznávali kult Slunce. Tomu podle odborníků napovídá astronomické umístění kamenů do terénu i vzdálenosti mezi nimi. Domnívají se, že šlo o jakýsi obří chrám na jeho počest.
Křesťané si je lehce poupravili
Přestože se menhiry nalezly na mnoha dalších místech, i u nás (nejznámější je Kamenný pastýř, stojí v poli poblíž města Slaný), takové množství jako v Carnacu (mapa) je světovým unikátem.
Každý, kdo tam zavítá, jen tiše žasne nad umem našich praprapředků, kteří před přibližně šesti tisíci lety dokázali s pomocí primitivních nástrojů vztyčit často vysoké a velmi těžké kameny!
Respekt k nim kupodivu zachovaly i následující generace a kultury. Megality uctívali Keltové, staří Římané, dokonce i místní křesťané, ti do kamenů vytesávali znamení Krista.
Také si „vycucali z prstu“ legendu o svatém Kornéliovi, pronásledovaném Římany. Ten se dostal na okraj útesu a když viděl, že dál už je jen moře, zázrakem proměnil agresory v kameny.
Tak vysvětlili, proč stojí za sebou v pravidelném odstupu. Biskup Martin z Tours (317 – 397) ale této teorii neuvěřil a v rámci boje proti pohanům nechal zbytečně kilometry menhirů zlikvidovat.
Nejstarší stavba je k vidění v Maniu
Dnes jsou megality na jihu Bretaně rozděleny do několika na sebe navazujících oblastí. Mezi nejznámější se řadí Ménec, kde stojí zhruba 1100 menhirů v 11 řadách o celkové šířce 100 metrů a délce 1165 metrů.
K nejzachovalejším patří 39 kamenů různé velikosti, od 80 cm až do 4 metrů, ty se nacházejí v jakési čtvercové „ohradě“ na místě zvaném Kerlescan.
Nejvyšší megality, jeden až sedm metrů vysoký, najdeme v aleji Kermario, celkově jich tu je 982. Za zmínku stojí i čtyřúhelník v Maniu, kde několik žulových bloků obklopuje mohylu.
Ta je nejstarší dochovanou stavbou v Evropě, uvnitř vede kameny obložená chodba do čtvercové síně, podle všeho místa posledního odpočinku hned několika generací.
Některé megality dosud matou historiky
Tři nejmonumentálnější megality najdeme u obce Locmariaquer a jmenují se Grand Menhir Brisé, Table des Marchand a Tumulus Er Grah. První měl představovat buď nejdůležitější prvek měsíční observatoře, či střežit mrtvé. Na tom se historici neshodují. Kdysi dosahoval výšky cca 20 metrů, vážil kolem 300 tun, nyní je bohužel rozlomen na několik velkých kusů.
Druhému se říká Stůl obchodníků, jde o oválný hrob. Zaujme hlavně díky rytinám uvnitř. Tumulus Er Grah byl téměř neprozkoumaný až do roku 1991. Stavěl se podle všeho pět set let, patří do kategorie uzavřených hrobek.
Zdejší pravěké kmeny, samy bydlící v domech ze dřeva, obdivuhodně zvládaly manévrování s těžkými kameny jen pomocí kůlů a provazů, což prokázalo mnoho vědeckých experimentů. Ty totiž měly vyvrátit oblíbenou teorii ufologů, že megality jsou dílem mimozemšťanů.