Dnes podnikneme pomyslnou túru na dvě nejvyšší hory světa. Ne, nejde o omyl, sopky Mauna Loa i Mauna Kea na ostrově Havaj totiž měří přibližně 10 000 metrů! Každá, samozřejmě. Mají ovšem smůlu, že jejich převážná část leží pod mořem.
To se při měření výšky velehor, bohužel, nepočítá, takže prvenství Mount Everestu neohrozí. Mauna Loa má navíc monumentální rozměry, je objemem největší na zemi. Ten se odhaduje na 75 000 km3, její základna má průměr 120 kilometrů. Mauna Kea je nepatrně (o 36 metrů) vyšší. Měří 4205 m, tak jí patří primát nejvyšší hory celých Havajských ostrovů.
Proháněli se po nich už i neandrtálci
Jelikož jde o tzv. štítové sopky, nemají výbušné erupce. Láva se jen rozlévá do okolí a nepůsobí žádné větší katastrofy. Nikdy také neměly na svědomí jedinou lidskou oběť. V roce 1926 a 1950 jen zničily pár vesnic, Mauna Loa (mapa) částečně poškodila město Hilo, to by bylo asi vše. Její poslední erupce trvala od 24. března do 15. dubna 1984.
Obě sopky jsou prastaré, tak 700 000 let, takže pamatují neandrtálce. Kdy se ovšem její vrcholy poprvé objevily nad hladinou, není ani zdaleka jisté. Někteří geologové tvrdí, že mohly začít vyrůstat z moře už před 400 000 lety. Na druhou stranu nejstarší známé horniny pocházejí z doby mnohem pozdější…
Láva je místy hodně ostrá
Nicméně se všichni shodují v tom, že během půl až miliónu let štítové sopky vyhasnou. Tím, jak se posunuje Pacifická deska, přestane být totiž Havaj vulkanicky aktivní. Pro fyzicky hodně zdatné jedince je vhodná túra na Mauna Loa, minimálně dvou, ale až pětidenní, kdy některé trasy vedou takřka po celém úbočí až na vrchol.
I přesto, že je svah poměrně mírný, láva bývá až neskutečně tvrdá. Brzy začnou bolet nohy, navíc místy bývá ostrá jako břitva, na to je třeba dát pozor, a „ráda“ se láme. Při stoupání začne pochopitelně hrát roli nadmořská výška, ta může citlivějším lidem způsobovat dýchací potíže. Logicky tu nežijí žádná zvířata, neměla by se čím živit.
Mauna Loa zaujme také observatoří
Nahoru ovšem vede i podstatně kratší a snazší cesta, kdy se nejdřív auty s náhonem na všechna čtyři kola vyjede na parkoviště k Mauna Loa Observatory. Tato sluneční laboratoř je ve výšce 3440 m a slouží k monitorování sluneční atmosféry, od ní se výstup tam i zpět dá zvládnout za den. Je to jen 10 kilometrů, ovšem do kopce.
Kdo se těší na nádherná panoramata, má smůlu. Dobře značená cesta spíš než co jiného připomíná měsíční krajinu, na psychicky labilní jedince může působit až depresivně. Ale právě proto patří výlet k nezapomenutelným, krásnou zelenou přírodu najdeme na mnoha jiných místech. Pro túru jsou nejlepší letní měsíce, kdy tu je kolem 22 stupňů.
Pro turistu není určitě od věci vylézt i na vyšší „sestřičku“ Mauna Kea. Protismyslně není cesta na ni ani zdaleka tak náročná, zabere průměrně osm hodin. U obou je nutné počítat s tím, že počasí se nahoře mění, „povinnou“ výbavou je tak svetr, dále pokrývka hlavy, sluneční brýle, opalovací krém a pohodlné pohorky.
