Koláčky z listového těsta plněné žloutkovým krémem a posypané skořicí jsou pro mlsné jazýčky neodolatelné, a tak není divu, že se z Portugalska dostaly do světa i k nám. V „rodné“ zemi se jim ovšem oficiálně říká Pastéis de Belém, podle města, kde byly poprvé upečeny v roce 1837 – v klášteře Mosteiro dos Jerónimos. Jejich vznik ovšem neměl nic společného s gastronomií.
Jeptišky prostě jen nevěděly, jak si poradit s přebytkem žloutků vajec. Bílky totiž používaly ke škrobení svého řeholního oblečení, hlavně bílých límců, a tak ze žloutků začaly vyráběly koláčky.
Proslavily se díky revoluci
Přidaly k nim prostě máslo, mouku, smetanu, cukr, sůl, skořici (na drahé ingredience neměly) a postupně si jejich prodejem začaly přivydělávat na provoz, zájem místních se stupňoval. Za to, že se moučník stal proslulým, ovšem mohla liberální revoluce v roce 1820. Během ní totiž v Portugalsku došlo k rozpouštění všech náboženských seskupení i uzavírání klášterů.
Naštěstí ne k ničení, takže Mosteiro dos Jerónimos (Klášter jeronymitů) stále existuje, je dokonce pod ochranou UNESCO. V kryptě se navíc nacházejí hroby několika panovníků, ale i náhrobek slavného mořeplavce Vasco da Gamy.
Zlidovělý název zní Pastéis de nata
Ale zpět k věci. Majitelé místní cukrárny recept na sladkou pochoutku od představených řádu odkoupili a nabízeli ji. Protože o ni byl velký zájem, později přistavěli ještě kavárnu.
Právě v kombinaci s hořkým nápojem víc vynikne její chuť. Dali jí jméno Pastéis de Belém, a to zůstalo dodnes, nezměnilo se ani původní tajemství výroby. Je generačně či cechovně předáváno, výhradně ruční (!) zpracovávání těsta se vždy odehrává v utajené místnosti, kam nikdo nepovolaný nemá přístup.
Je to stejné jako u mnoha jiných specialit. Přestože je všeobecně známo jejich složení a přísady, ne už vzájemný poměr, díky kterému chutná na „místě činu“ mnohem lépe než kdekoli jinde. I proto pojmenování Pastéis de Belém mohou používat jen původní vlastníci receptu, jinak se koláčky běžně prodávají všude možně ve světě pod názvem Pastéis de nata, v jednotném čísle Pastel de nata. Alternativně bývají plněné i pudinkem.
Pastéis de Belém se pečou při vysoké teplotě
O tom, jaký je zájem, svědčí počet objednávek. Ve výrobně Antiga Confeitaria de Belém se denně vyloženě vychrlí více než sto tisíc kusů této sladké delikatesy. Další důvod, proč se doma nedá napodobit ani vzdáleně, spočívá v pečení při vysoké teplotě (800 °C). Takové hodnoty nemohou normální trouby ani zdaleka dosáhnout, jsou nastaveny mnohem níž.
Takže kdo si chce opravdu pochutnat na originálu, musí prostě zajet do Belému, ten je dnes předměstím Lisabonu, a tam si koláčky koupit nebo objednat v kavárně, případně obojí. Pokud si však Pastéis de Belém, respektive Pastéis de nata, přece jen chcete ukuchtit doma, máme pro vás zjednodušený recept, který se vzdáleně podobá originálu. Doba přípravy činí cca 20 minut.
Recept pro celou rodinu
Ingredience:
2,5 plátku mraženého listového těsta
2 žloutky
100 g smetany
2 lžíce cukru
lžička nastrouhané kůry z chemicky neošetřeného citronu
½ lžičky Solamylu
moučkový cukr na posypání
Postup přípravy:
Těsto necháme rozmrazit. Podélně nakrájíme na zhruba centimetrové proužky a stočíme je.
Poté vypláchneme formy studenou vodou. Do každé vložíme jednu roličku, těsto vytáhneme až k okraji a přitiskneme.
Troubu předehřejeme na 220 °C. Ušleháme žloutky.
Smetanu (2 lžičky ponecháme stranou) zahřejeme s cukrem a citronovou kůrou a opatrně přidáme žloutky. Zahřejeme až k bodu varu.
Zbylé 2 lžičky smetany ušleháme se Solamylem a přidáme do horké směsi. Vše utřeme do tuhého, ale stále ještě tekutého krému.
Ten ještě teplý nalijeme do formiček, ty pak zapékáme v troubě 8 minut.
Necháme vychladnout, vyklopíme a posypeme moučkovým cukrem.
Přejeme dobrou chuť!
