Bílé útesy doverské jsou pro ty, kdo cestují do Velké Británie lodí, neklamným znamením, že se blíží k jejím břehům. Jedná se o vskutku pompézní vstupní bránu do anglického hrabství Kent a samozřejmě i do zbytku země. Právě jim vděčí trajektová doprava za to, že nezkrachovala (jak všichni předpokládali) poté, co se dramaticky snížily ceny letenek a navíc byl otevřen tunel pod průlivem La Manche.
Řasy se postupně proměnily v křídu
Stále se totiž najde dost romantiků, kteří chtějí zažít stejný pohled jako kdysi v dějinách Keltové, Anglové, Sasové, Dánové, Římané, Vikingové, Normané a další národy. Bílé útesy doverské navíc kdysi daly ostrovu i jméno, Albion pochází z latinského slova albus (bílý). Jsou i přirozenou ochranou pro ostrovní stát, který přes 950 let – od dob Viléma I. Dobyvatele – nezažil invazi nepřátel.
Tento normandský vévoda a později i anglický král ovšem 14. října 1066 svedl rozhodující bitvu u Hastingsu, města, kde křídové útesy, co se jinak táhnou po obvodu Anglie, nejsou zase tak vysoké jako jinde, kde dosahují výšky pár set metrů. Což je právě u Doveru (mapa) a v okolí. Ovšem čas a eroze působí proti nim, každoročně se zmenší asi o centimetr. Občas, jako vloni, se stane, že se uvolní větší kus skály a zřítí se do moře.
Bílé útesy doverské vznikaly před miliony let, kdy tato zóna byla pod mořskou hladinou a dno se skládalo z bílého bahna – pozůstatků pravěkých řas. Z něj se geologickými procesy stala křída. Trvalo to věky, geologové odhadují, že milimetr vrstvy se tvořil rok. A když si uvědomíme, že nejvyšší útesy jsou až 500 metrů vysoké…
Bílé útesy doverské končí až u Walmeru
K atmosféře monumentálních útesů přispívá i mlha. Ta je ostatně pro tuto zem typická, ale okamžik, kdy se její opar nad rozbouřeným mořem najednou u pobřeží rozplyne a oblohou proniknou paprsky slunce a osvítí skály, je jedinečný.
Bílé útesy doverské vypadají, jako by vyrůstaly přímo z vln. Táhnou se asi 20 km – od přístavu Folkestone přes Dover až po město Walmer. Krajina je zde bičována téměř neustávajícími větry. Nikdy asi nebyla souvisleji zalesněná. Všichni vládci Anglie si pochopitelně byli velmi dobře vědomi výhody, kterou jim tato přírodní ochrana poskytuje, a snažili se ji ještě posílit.
Nad doverským přístavem stojí na místě prehistorických hradišť středověký hrad. Římané, co měli problémy se zde nastálo uchytit, vybudovali dva majáky, zbytky jednoho zde stojí dosud. V polovině dvanáctého století král Jindřich II. Plantagenet nechal postavit novou pevnost – ta se v hlavních rysech zachovala. Měla významnou funkci za napoleonských válek. Byla jednou z mála, na které si geniální vojevůdce vylámal zuby. Během 2. světové války bylo do Doveru evakuováno přes 330 000 vojáků po prohrané bitvě s Němci u Dunkerque.
Kdo bílé útesy doverské kromě dobyvatelů rozhodně nemiloval, byli námořníci. Zrádné skalnaté, i pod hladinou skrývající se útvary jsou příčinou toho, že se tato oblast řadí mezi nejkoncentrovanější lodní vrakoviště na světě.
Sedm sester je ve skutečnosti osm
Vysoké bílé skály však lemují celé jižní pobřeží a za návštěvu stojí i další místa, třeba útesy Seven Sisters (mapa) ve stejnojmenném národním parku na jižním pobřeží hrabství Východní Sussex.
Vrcholů ovšem není sedm, ale osm, že by na jednu sestru zapomněli? Název je prý odvozen od příběhu, kdy každá měla dům postavený mezi vrcholy jiných útesů.
Ty jsou i oblíbeným námětem filmařů, v místní krajině si pak lze vychutnat romantické procházky, ale třeba i jízdu na kole, pozorování ptactva nebo dokonce plavbu v kánoi. Výhodou je malá vzdálenost od města Brighton. Není totiž nic lepšího, než si po náročném dni plném chození odpočinout na pláži nejkrásnějšího anglického přímořského letoviska.
