I když vypadá impozantně, kupodivu se to v jeho jméně neprojevilo. Seegrotte v překladu znamená jezerní jeskyně, což také je. Leží u obce Hinterbrühl v Dolních Rakousech. Asi i díky tomu, že je to sem z Vídně kousíček (jenom 17 km), patří k nejnavštěvovanějším památkám v zemi. Jen málokterá cestovní agentura turistům prohlídku dolu nenabízí.
Odstřel skály měl opačný efekt
V Seegrotte (mapa) se původně těžil sádrovec, jeden z velice ceněných minerálů. Vyrábí se z něj alabastr, z kterého už starověké civilizace dělaly různé ozdobné předměty, nebo tzv. Mariánské sklo. K jeho dalším odrůdám patří selenit s perleťovým leskem či pouštní růže. Vypálený sádrovec se pak používá v sochařství, sklářském průmyslu, upravený slouží i jako hnojivo.
Tento výčet vlastností vysvětluje, proč se horníci snažili vytěžit důl do poslední unce. Aby se dostali dál ke zdroji, odstřelili v roce 1912 kus skály – aniž tušili, co tím způsobí. Uvolnili tím totiž cestu podzemnímu prameni. Ten zcela zaplavil spodní patro o rozloze 6200 m², když do něj nateklo okolo dvaceti milionů litrů (!) vody. Tím těžba pochopitelně skončila.
V protější továrně vyráběli stíhačky
Důl Seegrotte byl dlouho uzavřen a upadnul by do zapomnění, nebýt mezinárodního tým speleologů, kteří ho v třicátých letech znovuobjevili a zasadili se o jeho zpřístupnění veřejnosti. Jejich záslužná a namáhavá práce, která je dovedla i k nálezu podzemního jezera, největšího v Evropě, bohužel neměla dlouhého trvání. Po anexi Rakouska nacisty důl zabavil wehrmacht.
Naproti dnešnímu vchodu v ulici Johannesstrasse začali budovat tajnou továrnu, kde vězni z koncentračního tábora Mauthausen vyráběli součástky proudové stíhačky Heinkel He 162. Na začátku roku 1945 je pak začali montovat kompletně a převáželi je na blízké letiště ve Schwechatu. Je možné, že tu vznikaly i komponenty pro smutně proslulé rakety V-2, ale to se neví jistě…
Velký sál se mění v koncertní místnost
Na konci války bylo 51 vězňů, kteří znali důležitá tajemství, zavražděno příslušníky SS, zbytek (1884) se vydal na vražedný pochod smrti, nepřežilo ho 204 z nich, 56 se podařilo utéct. Po válce sovětská armáda továrnu zničila, ale naštěstí ne celý komplex, takže dnes lze během prohlídky dolu Seegrotte spatřit třeba stáje pro koně či odpočinkovou místnost pro horníky.
V ní se udržovala nejvyšší teplota v celém dole, a to dvanáct stupňů, všude jinde bylo tak o tři méně. Zachovala se i tzv. Modrá tůň a kaple sv. Barbory s pomníkem umučených vězňů. Zůstal taktéž tzv. Velký sál, dnes se využívá kvůli skvělé akustice, ale i fantastické atmosféře jako koncertní místnost. Památkou na smutné časy je výklenek se zbytky letounu He 162.
V Seegrotte se radili i Tři mušketýři
Důl si vybrali rovněž filmaři k natáčení moderní verze Tři mušketýrů. D‘Artagnana hrál mladíček Logan Lerman, jemuž „asistovali“ Chris O’Donnell, Kiefer Sutherland a Charlie Sheen. Některé rekvizity zůstaly na svém místě, například historická loď na jezeře, které je největší atrakcí vůbec. Mimochodem – Seegrotte navštíví ročně zhruba 250 000 lidí (celkem už 10 milionů.)
Otevírací doba je od dubna do října denně od 9 do 17 hod, přes zimu až do konce března jen od pondělí do pátku a zavírá se o dvě hodiny dřív. Vstupné činí 30 eur (rodina), 11 eur (dospělí) a 8 eur (děti).
