Spojené arabské emiráty (SAE) přestaly být nedostupnou destinací, míří do nich stále víc turistů. Ti, co se zdrží déle a omrzí je povalování na pláži, rádi podnikají výlety do zajímavých míst. Jednou z variant, které lze směle doporučit, je návštěva města Al Ain, ležícího z poloviny na území Ománu, kde se mu říká Al Buraimi (dříve bylo známé jako Tawam).
Uvidíte tisíce palem i spoustu fíkovníků
Do roku 2006 měly obě části společnou ekonomiku i otevřené hranice, což už bohužel neplatí, ale nejsou žádná velká omezení, jen musí každý při přechodu hranic předložit platný pas. Na rozdíl od metropole Abu Dhabi, plné mrakodrapů, zde platí přísné stavební omezení. Žádná z budov nesmí mít víc než sedm pater, aby se nenarušil ráz města Al Ain (mapa), „přetékajícího“ zelení.
Podle statistik roste na pouhých 3 000 akrech neuvěřitelných 147 000 datlových palem. Aby pohled na ně nebyl fádní, najdeme mezi nimi mangovníky, banánovníky i fíkovníky. Vzhledem k suchu i horkému podnebí je taková vegetace „zázrak“, životodárnou vodu dodává starověký zavlažovací systém Falaj, slouží už mnoho tisíc let a je dlouhý desítky kilometrů. Naši předkové totiž nebyli žádní hlupáci a dovedli zužitkovat přírodní zdroje. Podstatou je vlastně jednoduché využití samospádu vody z hor a jeho rozvedení do příhodných míst.
„Povinností“ – kvůli nádhernému výhledu – je návštěva hory Jebel Hafeet (1249 m), ať už po svých, anebo po moderní silnici. Ta je vedena tak, aby byla citlivá k přírodě. Kdo se chce zdržet o něco déle, neopomine možnost zajít do lázní s teplými prameny v údolí. Kdo nemá hluboko do kapsy, může přespat v luxusním hotelu na vrcholu této nejvyšší hory široko daleko.
Palác se proměnil v oblíbené muzeum
Další „atrakcí“ města Al Ain je bývalý palác šejka Zayeda bin Sultana Al Nahyana, zakladatele a zároveň prvního prezidenta Spojených arabských emirátů. Tato architektonicky zajímavá budova v současnosti slouží jako muzeum. Je možné nahlédnout do pokojů vládcových dětí (prý jich měl přes sto, takže to není na pár minut), kuchyně, nádvoří pro šejkovy ženy, ale i soukromé ložnice panovníka.
Fanouškové automobilů ocení starý Land Rover, v němž šejk jezdil navštěvovat beduíny v poušti. Pro příznivce historie tu je archeologický park Hili s masivní věží ze sušených cihel z bláta. Nahlédnout se dá do Velké hrobky, její stáří se odhaduje na čtyři tisíce let. Má čtyři vstupy, zdobené rytinami a zakryté kamenem, aby mohla být používána opakovaně po staletí.
Do města Al Ain se hravě dostanete také z Dubaje
Kdo má rád zvířata, zavítá do zoo, kde najde i vzácné ohrožené druhy, jako je arabský kozorožec a leopard, případně afričtí divocí psi. Největší vzácností jsou bílý lev a bílý tygr. Šelmy v této barvě patří mezi rarity, najednou se vyskytují jen málokde. Africké kmeny si myslí, že to jsou vtělení duchové, kteří na zem přicházejí pouze v době, kdy je příroda v ohrožení.
To by odpovídalo 21. století, ovšem ve městě Al Ain to tak ani zdaleka nevypadá, ne nadarmo má přezdívku Zahradní město. Žije tu asi 650 000 obyvatel, dá se sem zajet i z Dubaje, je to 120 km. Nejvíc turistů jezdí z Abu Dhabi a Ománu. Mezi nimi i muslimové, chtějí uctít památku zde zesnulého Ka’aba Bin Ahbara, společníka proroka Mohameda, který ho sem vyslal šířil islám.
Hodně navštěvované jsou i pevnosti, které měly za úkol chránit okolní oázy a osady před útoky banditů. Nejsou však historické, byly postaveny na přelomu devatenáctého a dvacátého století. Al Ain prostě určitě stojí za návštěvu. Některé hotely sem samy nabízejí fakultativní výlety, pokud ne, lze se vždy obrátit na cestovní agenturu.
