Kdo navštíví Barcelonu a má jeden den času, měl by navštívit nedaleký, 40 km vzdálený klášter Montserrat na stejnojmenné hoře. Křesťané by to asi měli mít „povinné“. V doslovném překladu název znamená „pila, jejíž zuby v podobě skalních útesů jsou obrácené k nebi“. Přírodní útvar doslova vyčnívá nad okolím v jinak převážně rovinaté oblasti Středozemí.
Těžko říct, proč se mniši rozhodli vybudovat své sídlo právě těsně pod vrcholem skalního masivu. Zřejmě chtěli mít klid na modlení i pocit bezpečí, protože cesta nahoru je pořádně strmá a zdaleka ne každý vetřelec se k ní odhodlá.
V rychlodráze se vám možná zamotá hlava
A když paří slunce, což se stává dost často, je cesta také hodně vyčerpávající – trvá zhruba dvě hodiny. Přesto na horu Montserrat (mapa) lezou nejen věřící, ale i ti, co mají rádi pěší výstupy, i když je možné využít „mechanizaci“. Od roku 1930 tu funguje lanovka, novější variantou je rychlodráha Cremallera. Ta má zvláštnost, že asi pětikilometrová trasa vede i mezi skalami, takže kdo trpí závratěmi, raději by do ní neměl nastupovat.
Ale všechny případné nepříjemné zážitky jsou okamžitě zapomenuty při příchodu na místo, které je právem považováno za jedno z nejromantičtějších nejen v zemi, ale i v celé Evropě. První služebníci boží se zde usídlili v osmém století. V roce 1025 založili klášter Panny Marie, který je dodnes obývaný asi osmdesáti členy řádu svatého Benedikta. Založil ho Benedikt z Nursie (asi 470 – 543) a je nejstarším v západním křesťanství. Ale zpět na Montserrat!
Černá madona se stala patronkou Katalánska
I když této hoře klášter vévodí, zajímavé je také okolí, hlavně skalní „labyrinty“. Tato lokalita se stala úplně prvním národním parkem Španělska. Milovníci přírody, trekingu, ale i amatérští horolezci se sem často vydávají zdolat zezdola zdánlivě nepřístupné horské masivy.
Nicméně věřící převažují, je tady totiž mnoho sakrálních relikvií, které nikde jinde obdivovat nemohou, zejména pak velmi vzácná románská socha madony z dvanáctého století. Říká se jí Moreneta a zvláštností je, že je zcela netradičně nikoliv bílá, ale černá. I díky tomu ji v roce 1881 tehdejší papež Lev XIII. prohlásil za patronku celého Katalánska.
Klášter Montserrat láká také na sbor a obrazy
I Kolumbus obdivoval toto místo a pojmenoval po něm jeden z jím objevených ostrovů. Jinak pěší turisty lákají na Montserrat i neobvykle tvarované skály, např. Malá mumie, Slon či Těhotná žena. Po hřebeni vedou až na vrchol Sant Jeroni (1236 m) turistické stezky s odbočkami, třeba do jeskyní, kde žili poustevníci. Mezi horolezci je asi nejvíc v „kurzu“ skála Cavall Bernat. Přitahuje je nejen celkem obtížný přístup, ale i magické číslo – je vysoká přesně 1111 metrů. V okolí je spousta lezeckých tras, takže si každý může vybrat svou podle schopností.
Klášter byl párkrát opuštěn kvůli válkám, naposledy za občanské (1936 – 1939), ale vyplenil ho jen Napoleon. Španělé, tehdy ještě místy až fanatičtí katolíci, by se to nikdy neodvážili. Důvod exodu mnichů byl prozaičtější. Vzhledem k umístění kláštera v podobě jakéhosi orlího hnízda nastaly potíže se zásobováním z údolí, ale nakonec se vždy po uklidnění situace vrátili.
Současnou největší chloubou je chlapecký pěvecký sbor Escolania. Vystupuje kromě soboty každý den a svými chorály v tomto čarokrásném prostředí dojímá k slzám někdy i ateisty… Pro Katalánce, co léta touží po odtržení od Španělska, je Montserrat nedotknutelným symbolem státnosti. Uvnitř pak kromě černé madony najdeme i obrazy El Greca, Caravaggia a Picassa.
A na závěr jedna rada! Až do těsné blízkosti je možné se dostat vlakem ze stanice Barcelona Plaça Espanya, jezdí každou hodinu. Cestou se lze přitom kochat i hezkou krajinou podél řeky Llobregat.
