Možná jste už někdy slyšeli o Hal Saflieni na ostrově Malta. Nikdo dodnes neví, k čemu byly tyto prostory určeny. Teorie o tom, že šlo o pohřebiště pro vyvolené, chrámy sloužící k sakrálním či obřadním účelům, a další byly postupně vyvráceny. Jisté je, že do skály vytesaný třípatrový a téměř 11 metrů hluboký labyrint chodeb, komor a sálů o celkové ploše 500 m² pochází z doby asi 3800 až 2500 př. n. l. a byl 1 300 let postupně rozšiřován.
To znamená, že měl zcela určitě velký význam. Vědci podle průměrného věku vypočetli, že se na něm podílelo nejméně třicet generací. Hal Saflieni, přesněji Ħal Saflieni (mapa), leží poblíž hojně navštěvovaného chrámu Tarxien.
Prohlídku je třeba si včas rezervovat
Po restaurování, konkrétně od roku opět 2004, je Hal Saflieni otevřeno pro veřejnost, ale za velmi přísných podmínek. Denně se koná pouze šest prohlídek s průvodcem – první od 9 h, poslední v 15 h. Každé se smí účastnit jen 10 osob, je nutné objednat se prostřednictvím internetu (ZDE), a to měsíc dopředu. V sezóně je zájem mnohonásobně větší, s tím je třeba počítat. Tato regulace je nutná kvůli poškození prehistorických maleb.
Jinak na Maltě se stavbě zjednodušeně říká Hypogeum. Toto označení vzniklo sloučením řeckých slov hypo (pod) a gaia (země), ale jinak s touto zemí nemá určitě nic společného. Civilizace, která ho postavila, po sobě nezanechala žádné stopy. Archeologové ani nerozluštili, zda šlo o trvalé obyvatele, nebo jestli sem třeba nepřijížděly jiné kultury vykonávat obřady.
Zda náboženské, astronomické, či naopak rituální, to také nevědí. Jisti jsou si jen mimořádnými (nejen) stavitelskými znalostmi. Na stěnách je množství spirál, jejich význam či smysl je neznámý. Protože se na zdech nenalezly stopy kouře, je velmi pravděpodobné, že podzemní komplex Hal Saflieni nebyl nikdy osvětlen. Kvůli tomu – a navíc spoustě kostí – se uvažovalo o rituálním pohřebišti.
Kdo přiváděl věřící do transu?
Nalezly se jen ženské ostatky, tak převažoval názor, že zde byly pohřbívány kněžky, případně vládkyně, tehdejší společnost byla totiž matriarchální. Jenže komplex Hal Saflieni měl jednu hodně velkou slabinu. Nikde nebyl ani jediný hrob, kosti se válely všude možně, i smíchané se zvířecími. Je takřka vyloučené, aby se naši prapředkové chovali k významným osobnostem s takovou neúctou.
Jedna z nejnovějších teorií tvrdí, že zásadní roli hrály zvukové efekty. Vědec Joseph Farrugia nalezl tzv. Věšteckou komoru, odkud zvlášť hluboký mužský hlas rezonuje ve všech prostorách. Domnívá se, že navozoval stav změněného vědomí, který přiváděl případné věřící do transu či extáze. V určitých frekvencích zněl podobně jako šamanský buben, ten to „umí“ dobře.
Testoval i jednoduché hudební nástroje, které mohly být rozšířené v době vzniku, foukání do kravského rohu nebo lastury, ženské výkřiky, ale žádné jiné zvuky už tyto účinky neměly. Nicméně historici berou tuto hypotézu s rezervou, i když ji zcela nezavrhují.
Hal Saflieni ukrývalo nejen kosti
Hypogeum Hal Saflieni bylo objeveno náhodou v roce 1902 dělníky, kteří ve skále kopali cisternu na vodu. První ho prozkoumal archeolog Annetto Caruana a po něm jezuitský kněz Emmanuel Magri, ale zápisky a dokumentace, v jaké stavu byly prostory odkryty, se bohužel navždy ztratily. Je možné, že jeskyně byly částí nadzemního komplexu, ovšem důkazy se těžko najdou, všude kolem jsou domy, ulice. Největším objevem byla 12 centimetrů dlouhá soška nazvaná Spící kněžka.
Ta je vystavena v archeologickém muzeu ve Vallettě (mapa). Podle jedné z nejméně fantastických teorií šlo o bohyni, v jejímž lůnu spí zemřelí a probouzejí se znovu na svět. Jiné hypotézy už jsou dost divoké. Podzemní chodby podle nich sahají mnohem hlouběji a vedou až k legendární podzemní říši Agarthě. Podle snílků a spisovatelů sci-fi má být ukryta uvnitř země, která je dutá.
