Česky se jí říká očnatec obecný, ale v našich řekách či rybnících byste ji hledali marně. Ryba Sarpa salpa žije převážně ve Středozemním moři a Biskajském zálivu a vyvolává silné halucinogenní stavy. Ty dobře znali už starověcí Římané, říkali jí proto „ryba, která přináší sny“. Konzumovali ji kvůli tomu hlavně věštci, vždy ve velkém množství, jelikož tyto schopnosti nemá ani zdaleka každá.
Mnohdy nepocítíte žádnou změnu
Podobný efekt vyvolává třeba látka LSD. V případě ryby Sarpa salpa docílíte „změny stavu“ nikoliv díky jejímu masu jako takovému, ale jedná se o následek spolknutí určitého druhu mořské řasy, na níž si některé s oblibou pochutnávají. Problém však spočívá v tom, že ne všechny, takže je to vlastně celé trochu o náhodě. Můžete jich sníst vrchovatý talíř a jediné, co ucítíte, budou potíže z přejedení se. Anebo pozřete pouze jednu a budete v rauši.
Staří Římané ale nespoléhali na štěstí. Jedli je opravdu „po kilech“, což mohlo mít následek, že hluboký trans, do kterého se potom dostali, netrval jen pár hodin, ale třeba i několik dní. To může být životu nebezpečné, proto už tehdy byla konzumace ryby Sarpa salpa vyhrazena hlavně pro ty, co měli zkušenosti s užíváním bylin či látek navozujících stavy podvědomí a uměli s tím pracovat. Navíc ani oni samotní nevěděli, co je způsobuje, jenomže byli zvědaví, a tak zkoušeli různé metody úpravy (kromě prostého opékání nad ohněm), ovšem žádný recept se z té doby nezachoval.
Sarpa salpa si vystačí i s pěti metry
Podobně jako Římané ovšem tápou i dnešní vědci. Nevědí, co tyto vidiny způsobuje. Bývají velmi intenzivní, zlověstné, mystické, věštecké, nelze je předem odhadnout. Stejně tak zatím vůbec netuší, v které části těla očnatce se látka, co je vyvolává, vyskytuje. Dřívější tvrzení, že je obsažena pouze v hlavě, je čím dál víc zpochybňováno.
Charakteristickým znakem, podle kterého se ryba Sarpa salpa pozná, je (obvykle) 11 zlatožlutých podélných pruhů na bocích. Není nijak moc velká, dorůstá do délky 45 cm, ale většinou měří jen 30. Žije v hejnech, až v uspořádaných formacích, nad skalnatým nebo písčitým dnem porostlým řasami. V mělkých vodách se spokojí i s pěti metry hloubky, maximálně se potopí do 300 metrů. Vyskytuje se například u pobřeží Francie, Španělska, Itálie, Tuniska, Egypta, Řecka a Turecka.
Ryby Sarpa salpa nejsou samotářské, klidně si plují s podobnými druhy. Vzhledově jsou oválné, tělo mají ze stran zploštělé, pokrývají ho, stejně jako část hlavy, šupiny. Hlavu i ústa mají malé, oči a rty velké. Rybáři je skoro neloví, jejich maso je kvůli tomu, že se pohybují u dna, příliš často cítit bahnem. A na závěr špatná zpráva pro potencionální chovatele – v zajetí se nerozmnožují…
