Starověký Termessos leží, lépe řečeno se vypíná, zhruba 30 km od tureckého letoviska Antalya v nepřístupné krajině. Je opředen řadou mýtů a vybízí k celodennímu výletu. Tvrdí se, že jde o jediné město, které legendární vojevůdce Alexandr Veliký nedokázal dobýt, což ale není tak úplně pravda.
Je fakt, že se poblíž utábořil a vyslal k němu průzkumný oddíl. Ten zjistil, že úzká přístupová cesta se dá bránit i s malým počtem vojáků. Navíc národ Solymů, který zde tenkrát žil, měl pověst obávaných bojovníků, zmiňoval je už Homér. Takže panovník usoudil, že je zbytečné ztrácet vojáky a zdržovat se, izolovaný Termessos mu totiž nemohl přinést žádnou taktickou výhodu. Rozhodl se na něj nezaútočit a šel dál. Jeho hlavním cílem byl boj s Peršany a poté ovládnutí celého tehdejšího světa.
Díky své poloze připomíná orlí hnízdo
Pokud jde o historii města, označovaného jako „orlí hnízdo“, o tom, kdo a kdy ho založil, nevíme vlastně nic. Odhadem k tomu došlo někdy v osmém století př. n. l. Tehdejší obyvatelé ho prý občas nazývali Solymos, tak se ovšem – stejně jako anatolský bůh, kterého místní uctívali – jmenovala hora, na jejíž jihozápadní straně, konkrétně na přírodní plošině ve výšce cca 1050 metrů nad mořem, leží. To, že o životě a zvycích Solymů nejsou žádné zprávy, je možná dáno nepřístupným terénem, který nevybízel k „návštěvám“.
Jedna z teorií, vycházející ze starořecké mytologie, hovoří o tom, že na ně zaútočil Bellerofontés, hrdina a (dočasný) miláček bohů, z výšky na svém okřídleném koni Pegasovi. Díky jeho „náletům“ obyvatele postupně přemohl a stal se vlastně zakladatelem města…
V době největšího rozkvětu, když přijalo řeckou kulturu, mělo mít nevídaných 150 tisíc obyvatel, ale dařilo se mu i v časech Říma. Autonomii města dokonce uznali i křesťané, ti z něj udělali sídlo biskupa. Jeho éra skončila v sedmém století, kdy bylo opuštěno. Údajně kvůli zemětřesení, ale není to jisté, příčin mohlo být více.
Když Termessos v roce 1842 znovuobjevil britský přírodovědec Edward Forbes, nenarazil na pobořené ruiny, jak by se po katastrofě dalo čekat, ale naopak na jedny z nejzachovalejších antických památek. Vstup do města chrání chrám bohyně Artemis, na konci města leží Diův, od něj je nádherný výhled jak na krajinu, tak na hory tyčící se okolo svatostánku nejvyššího Boha.
Termessos lze navštívit kterýkoliv den
Dnes se hora v Turecku nazývá Güllük Dagi a stejně jako Termessos je součástí národního parku Güllük Dagi Milli Parki (mapa), denně přístupného. Hlavní cesta, která vede nahoru do Termessu, se jmenuje Královská a je používána již od 2. století. Ve spodní části se nacházely obranné hradby a budovy z šedého kamene, dochovaly se dodnes. Stejně jako starověké lázně, gymnasion, nedaleké divadlo v římském stylu s kapacitou přes čtyři tisíce diváků.
Za zmínku stojí mauzoleum stojící na konci agory, ke kterému se dá vyjít po schodech. Není známo, komu patřilo, ale určitě šlo podle neobvyklého postavení (ve skále) o významného občana. Zajímavý je Odeon, sloužil ke koňským dostihům i běžeckým závodům, naproti němu jsou čtyři chrámy. Trochu mysticky působí tzv. Alkatusova hrobka, připomínající jeskyni, i další nekropole se sarkofágy.
Do jedné ze skal je vytesaný portrét Alexandra. Jak se tam ocitl, těžko říci, asi k tomu nedal příkaz, když tu nebyl. Celá oblast možná ale skrývá i další tajemství, zatím zde totiž nebyly prováděny souvislé vykopávky. Jinak město Termessos i národní park leží ve velmi kopcovitém terénu, na výstup není potřeba žádné speciální vybavení, ale dá tělu pořádně zabrat, je vhodný spíš pro fyzicky zdatnější jedince. Rostou tu i chráněné rostliny, množství pestrobarevných motýlů poletuje nad hlavami turistů, pasou se tu divoké kozy, žije tu i rys, ale ten je plachý.
