Skála (5 km dlouhá, 1,6 km široká a 426 m vysoká) představovala bájné Heraklovy sloupy, které známý silák vztyčil při plnění dvanácti úkolů, za nimi mělo být jen moře. Přes její nepatrnost se o ni všechny možné národy doslova rvaly (dnes už jenom Španělsko a Velká Británie), odděluje totiž Atlantský oceán od Středozemního moře a Evropu od Afriky.
Po vynálezu děl (první děla, tzv. bombardy, se používala už ve čtrnáctém století) a postavení pevnosti se dalo velmi snadno zabránit nepřátelským lodím v proplutí úzkou úžinou. Původně se Gibraltar jmenoval Džebel el Tárik, a to podle prvního dobyvatele, Tárika ibn Zijáda. Ten se zde v roce 711 vylodil a ve vnitrozemí svedl vítěznou bitvu s Vizigóty, pak se název překroutil.
Přiláká šest milionů lidí ročně
Britové Gibraltar získali díky Utrechtské smlouvě (1713), i když ležel a leží na území Španělska. To si ho stále nárokuje, naposledy však připojení k němu místní odmítli v rámci referenda v roce 2002. V současnosti sice Gibraltar (mapa) nemá význam strategický, ale o to víc turistický. Každoročně sem zavítá přes šest milionů návštěvníků, kteří nejezdí ani zdaleka pouze obdivovat historické opevnění.
Hned nad městem začíná horní skála, přírodní rezervace se skvělými výhledy. Zájem je také o jeskyni svatého Michala, tu obývali lidé už v době kamenné, dnes se v ní konají koncerty. Má výbornou akustiku, leží ve výšce 300 metrů nad mořem. Podle legendy je tu skrytý vstup do chodby, která vede pod celou úžinou a končí až v Africe, ovšem nikdo ji zatím nenašel.
Roztomilé opičky jsou drzé a kradou
Najdeme tu impozantní tunely, ručně vysekané do skály, v nichž byly sklady zbraní. Dále muzea vojenského dědictví či historie nebo hřbitov vojáků padlých v bitvě u Trafalgaru (1805). Největší atrakcí je oblast Apes Den, kde žijí místní opice, konkrétně magot bezocasý (jediný volně žijící v Evropě), častěji se jim ale říká makakové. Jsou ochočení až moc, „vysomrovat“ jídlo od turistů je pro ně nejjednodušší a bezpracný způsob, jak sehnat obživu. Bývají drzí a sprostě ho ukradnou, někteří postupují organizovaně!
Oberou vás nejen o jídlo, dost turistů přišlo tímto způsobem třeba o mobil či foťák, jsou prostě jako smrt, berou všechno. V každém případě nezaškodí se před výletem dobře najíst a hlídat si věci. Stěžovat si na jejich neomalené chování totiž nelze, podle pověsti zůstane Gibraltar britský, dokud zde budou makakové žít, takže je místní úřady ve „zlodějně“ ještě podporují!
Gibraltar má i vlastní měnu
Na co naopak nelze zapomenout, jsou peníze. Za výstup na hlavní skálu se totiž platí. Pěší to mají nejlevnější (cca 1,5 libry), ale 500 metrů do kopce dá tělu dost zabrat, naštěstí lze jet lanovkou. Ta už je pochopitelně dražší. Nejvíc je nabízena prohlídka atrakcí, vyjde na 25 liber. Trvá necelé dvě hodiny, avšak nejdražší, kdy se za sedm hodin obejde vše, stojí 100 liber! Britských, i když místní měnou je gibraltarská, ale platit se dá bez problémů i eurem.
Podle některých cestovatelů je nejvhodnější přijet sem v noci, kdy u mnoha závor není obsluha. Zaprvé se dá (možná) vyhnout některým poplatkům, ale hlavně jízda úzkými serpentinami je velice dobrodružná a lze při ní pozorovat nedaleký, hezky osvětlený Algeciraský záliv…
Na závěr upozornění: Vzhledem k brexitu se doporučuje mít s sebou cestovní pas.
