Francouzský ostrovek Oléron turisté navštěvují mimo jiné i proto, že je z něj dobře vidět pevnost Boyard, v níž se od roku 1990 natáčí slavná televizní soutěž. Má miniaturní rozlohu 174 km², maximální délku 30 km a žije tu asi 22 000 obyvatel.

Stejně jako pozbyla vojenský význam pevnost, po válce se začalo měnit celé pobřeží Francie. Odstraňovaly se zátarasy, obranné prvky, krajina se kultivovala a vojáky tak zcela přirozeně vystřídali zvědaví turisté, kteří do těchto končin měli z bezpečnostních důvodů zákaz vstupu.

solná pole na ostrově Oléron

Oceán umí úžasně kouzlit

Na ostrově Oléron (francouzsky Île d’Oléron) jich zpočátku nebylo moc, kvůli špatnému přístupu z pevniny, přestože zdejší pláže jsou z velmi jemného písku, čisté, vypadají, že je přes noc místní luxují. Jak už je patrné z názvu, největší je Le Grand-Village (mapa).

Ještě k tomu jsou dostatečně (až stovky metrů) široké a několik kilometrů dlouhé, těžko si někdo bude stěžovat na nedostatek volného místa, kam by mohl složit tělo. Přírodní raritou je, že hladina Atlantiku v některých místech při odlivu vždycky klesne o pár (možná až desítek) metrů. Na to, jak se pravidelně vrací a zase „utíká“, je opravdu zajímavý pohled. Klientelu nejprve tvořili hlavně Francouzi z měst, co si chtěli o víkendu oddechnout, ale čím dál víc začali objevovat přednosti tohoto „pidi“ ostrůvku i zahraniční návštěvníci.

pláž na ostrově Oléron

Přitažlivé (nejen pro staromilce) je, že nikde nenajdou, s výjimkou majáku, žádnou výškovou budovu. Z krásné krajiny občas mírně vyčnívají jen střechy kostelů, případně zvonic. Většinu zástavby tvoří přízemní vilky nebo domky obvykle s bílou omítkou, červenými střechami a nezbytnými okenicemi proti polednímu vedru. Skoro každý obklopuje „povinná“ zahrádka. I když se někteří obyvatelé ostrova Oléron dali po vzoru svých anglických sousedů na pěstování trávníku, jen málokdy zabírá celou plochu. Francouzi milují květiny, zde je hodně oblíbená divizna.

maják na ostrově Oléron

Na své si přijdou také surfaři

Oléron není osamocený, součástí je osm malebných obcí, každá něčím výjimečná. Třeba St. Denis na severu ostrova zmíněným majákem vysokým 60 metrů, dnes už spíše rozhlednou. Je odsud dobře vidět blízký přístav La Rochelle, pozorní čtenáři Tří mušketýrů si určitě připomenou nezapomenutelnou scénu, jak zde d’Artagnan s přáteli při jeho dobývání spřádali plány proti zrádné Mylady. Příznivci architektury navštíví La Rochelle pro změnu kvůli mostu vedoucímu z města na ostrůvek Ré. Při dokončení byl nejdelší ve Francii (dnes je třetí), měří 2862 metrů.

Další vesnička Saint Pierre se může pochlubit starobylou zvonicí, Le Chateau zase citadelou z šestnáctého století. Z Boyardville (mapa) je nejlepší vyhlídka na pevnost Boyard a lze si u ní také zarybařit. Naopak jihozápad je ideální pro surfování a dovádění ve vysokých vlnách. Ti, co touží po klidu, a neplavci zamíří na východ, přístup k moři je tu hodně postupný. Kdo přijde kamkoli na pobřeží večer, spatří romantický pohled na slunce zapadající do vod Atlantiku.

barevné plážové chatky v St. Denis

Na ostrově Oléron najdete božský klid

Na mnoha místech jsou pláže nejen krásné, ale i poloprázdné. U nich je třeba počítat s tím, že nemají vybavení, např. lehátka, slunečníky, je třeba vzít vše potřebné s sebou. Odměnou je nejen kvalitní vykoupání, ale také ticho, někdy i samota. Na ostrově Oléron je komornější ubytování, žádná betonová monstra, rodiny obvykle volí pronájem vily s veškerým vybavením. Nakoupit lze v krámcích, čerstvé pečivo a ryby na tržnicích. Je třeba se připravit na to, že místní mluví jen francouzsky, ti starší lámaně německy, mladí se zde moc nevyskytují, míří do měst.

železnice vedoucí na pláž

Comments are closed.