V italské metropoli, tedy v Římě, je řada turistických zajímavostí, o kterých se příliš nemluví. Slyšeli jste třeba o mluvících sochách? Pocházejí ze 16. století a najdete je na několika místech historického centra města.

Původně v podstatě sloužily jako „vývěska“, lidé na nich totiž nechávali připevněné satirické básničky, nelichotivé vzkazy, ba dokonce i ostré a velmi kritické narážky určené nejen politikům, ale i papeži či vládci. Psaníčka byla samozřejmě bez podpisu, šlo o anonymy, lidé si tak zkrátka jen ulevovali – projevili své názory a případnou nespokojenost. A aby bylo veřejné mínění hezky všem na očích, byly mluvící sochy umístěny v blízkosti těch nejfrekventovanějších ulic.

mluvící socha – Madame Lucrezia

Facchino nyní plní funkci fontánky

Těchto mluvících soch je v Římě celkem šest a mají svá jména. Patří k nim Madame Lucrezia pojmenovaná údajně podle vznešené Lucrezie d’Alagno, vedle jejíhož paláce v těsné blízkosti dnešního Benátského náměstí byla instalována. Jen pár kroků od ní narazíte na Opata Luigiho.

mluvící socha – Opat Luigi

Dále je tu kousek od Španělského náměstí černý Babuino (Strašáček) a bůžka Marforia (na úvodním snímku) spatříte při návštěvě Kapitolských muzeí.

mluvící socha – Babuino

Další mluvící sochou je Facchino, což hanlivě znamená cosi jako buran. Zachycuje muže vylévajícího vodu ze soudku a v současné době slouží jako fontánka. Najdete ji hned vedle rušné ulice Via del Corso.

mluvící socha – Facchino

Ze šesté mluvící sochy zbylo torzo

A nakonec nesmíme opomenout nejznámější a nejslavnější mluvící sochu nazývanou Pasquino. Stojí na stejnojmenném náměstí Piazza di Pasquino (mapa), nedaleko náměstí Navona. Jeho okolí je dodnes polepené lístečky se vzkazy ve všech možných jazycích, nejvíce v italštině. Zdaleka však nejde jenom o stížnosti. Kdokoli se chce vypovídat u mluvící sochy, má možnost. Zakázáno je však polepovat Pasquina samotného, popsané papíry jsou umísťované na zdi za ním a různě po zemi.

Původně prý tato socha vznikla už ve 3. století před naším letopočtem, znázorňovala jakéhosi antického krále nebo řeckého hrdinu. Možná šlo o výjev z Homérovy Iliady. Každopádně na rozhraní starověku a středověku skončila v bahně a později, roku 1501, tam bylo znovu vztyčeno to, co z ní zbylo.

mluvící socha – Pasquino

Jedna z legend praví, že torzo pak dostalo jméno podle ševce Pasquina, který měl nedaleko svou dílnu a krámek. Právě tento švec měl psát stížnosti a satirické poznámky k událostem, které se mu nelíbily, a připevňovat je k soše. Následovali ho postupně další nespokojení občané, a tak to zlidovělo, stala se z toho tradice.

Comments are closed.