K Řecku patří několik tisíc ostrovů, obydlené jsou necelé dvě stovky. Jedním z nich je Sifnos, který se navíc řadí mezi nedotčené masovou turistikou. Díky tomu si uchovává tradiční způsob života. Místní, bydlící ve vesničkách, o davy cizinců ani nestojí. Nehledají novoty, moderní techniku. Kdo se neobejde bez mobilu a wifi, ať sem raději nejezdí. Lze si tady ale opravdu odpočinout, třeba plaváním v azurovém moři, povalováním na nejhezčí pláži Platy Yialos. Na rozdíl od jiných vyhlášených ve světě tu ovšem davy nenajdete…
Dostanete se sem například z Atén
Písčitých pláží s křišťálově čistou vodou je tady ovšem víc. Je zajímavé, že o dnes neznámý ostrov byl kdysi velký zájem kvůli dolům bohatým na zlato a stříbro. Obsadili ho Benátčané, Turci, pod Řecko spadá od roku 1832. Těžba pak postupně ustala, setrvali ti, co se uživili zemědělstvím, rybolovem, výrobou keramiky (dodnes je tu dost hrnčířských dílen, kde se dají koupit předměty pro domácí i dekorativní použití, nádobí). A také mniši – počet kostelů a klášterů (365) je na tak malé území (73 km², 26 225 obyvatel, podle sčítání z roku 2011) ojedinělý.
Na rozdíl od dalších malých ostrůvků obklopujících Řecko neslouží Sifnos moc často k jednodenním výletům. I když z okolních ostrovů (Serifos, Mykonos, Paros, Naxos) existuje spojení lodí, ale je na ni nutné čekat, někdy i dost dlouho, zde se nepospíchá. Pro ty, co míří na dovolenou, je nejlepším řešením buď Santorini (kde je letiště), nebo aténský přístav Piraeus. Z obou míst to trvá tak 3 až 5 hodin. Složitější doprava je asi jedinou komplikací pro turisty, možná je to i tím, že místní nestojí o to, aby se sem valili po tisících. Na druhou stranu návštěvníky neodmítají.
Dominantou je kostelík na útesu
Na ostrově Sifnos jsou možnosti ubytování pro všechny sociální skupiny, včetně luxusní klientely. Té je nejvíc v metropoli Apollonia (i když jde spíš o nahodilou sbírku pospojovaných vesnic než o velkoměsto). Tam si lze dosyta vychutnávat na venkově neznámý noční život i výdobytky civilizace, třeba v podobě připojení k wifi. Nejde obvykle o žádné velké hotely, ale upravené selské bílé domy či usedlosti. Nejvíc to tu žije o víkendu připadajícím na 15. srpna, kdy sem z Atén přijíždějí tisíce poutníků na oslavu Panny Marie a ulice jsou doslova narvané.
Hodně penzionů i kempů najdeme ve vesničkách, zdánlivě ponořených mezi kopci či jakoby lenivě roztroušených na pobřeží, kde lze najmout i samostatný pokoj v soukromí. Za zmínku rovněž stojí osady Kamares (mapa), Artemonas a zejména přístav Kastro, starý 3000 let. Kdysi byl metropolí ostrova. Jeho dominantou, viditelnou daleko od moře, je malý kostelík na útesu. Vchod do centra je možný pouze pěti branami zabudovanými do mohutných skalních stěn, kdysi byly uzamykatelné a železné, sloužily jako ochrana proti útokům pirátů.
Sifnos okouzlí úžasnými výhledy
Pokud jde o kláštery, dá se na ně narazit vzhledem k jejich počtu skoro všude, nejvýznamnější je asi na skalnatém srázu v Chrysopigi. Jinak Sifnos nabízí příznivější ceny než letoviska na pevnině či dalších, o dost známějších ostrovech. Ve svém živlu budou příznivci pěší turistiky (různorodý, občas zvlněný, jindy kopcovitý terén se značenými – i několik století starými – stezkami nabízí nespočet panoramatických výhledů), ale i kulináři, což by asi čekal málokdo. Zdejší šéfkuchaři – a jejich speciality – se totiž chlubí mnoha mezinárodními úspěchy.
I díky tradici keramiky je místní kuchyně specifická, pestrá a vynikající. Zatímco všude jinde v Řecku se vařilo nad otevřeným ohněm, zde používali a stále používají hrnce a pekáče. Hodně populární je mastélo (jehněčí vařené v červeném víně a s pestrým kořením), dále xifia (steak z mečouna), revithia (polévka s cizrnou), smetanový sýr manoúra, jako dezert pak výtečný medový koláč. Nicméně taveren je na ostrově Sifnos opravdu spousta a každá má svoji specialitu, kterou stojí za to ochutnat. Někteří gurmáni proto pobyt berou jako „tour“ po těch nejvyhlášenějších podnicích.
