I když jsme o krásách a zvláštnostech ostrova Mauricius, ležícího v Indickém oceánu, už psali, převratný objev, který mění historii vývoje Země, nás „donutil“ se k němu vrátit. Ne, že by neplatilo něco z původního článku, naopak, investice do turistického ruchu přibývají, stejně jako návštěvníci. Novinkou je studie Lewise Ashwala z Wits University, který identifikoval v písku na pláži i v povrchu skal minerály staré miliardy let.

Ty podle něj dokazují existenci zmizelého kontinentu, který stejně jako bájná Atlantida zmizel v moři. Pokřtil ho Mauritia. Podle něj je totiž dnešní ostrov jen špička ledovce, který „sedí“ na vrcholu potopené, obrovité pevninské masy.

Byl nejspíš součástí Rodinie

Známý norský geolog Bjørn Jamtveit z univerzity v Oslu i jiní vědci dospěli k závěru, že ztracený mikrokontinent zabíral asi čtvrtinu velikosti Madagaskaru. Rozpadl se a roztavil kvůli vysokým teplotám následkem lávové činnosti. Některé minerály, hlavně zrnité zirkony, ovšem přežily a podle nich určili přibližné stáří, kdy k události došlo. Na základě přepočtu, jak se staré kontinenty odklonily, vědci dospěli k závěru, že Mauritia byl kdysi jenom drobnou součástí mnohem většího území, které zahrnovalo Indii a Madagaskar, nazvaného Rodinie.

Někteří badatelé jdou ještě dál a mají za to, že za vším stál před stovkami milionů let rozpad superkontinentu Gondwana. O jeho monumentální velikosti si můžeme udělat obrázek na základě toho, že na místě, kde se rozprostíral, se dnes nachází Afrika, Austrálie, Indie, Jižní Amerika a Antarktida!

Zirkon všem zamotal hlavu

Jinak objev Mauritia vlastně začal náhodnými nálezy, kdy byly při analýze sopečných hornin identifikovány krystaly křemičitanu zirkoničitého a jejich stáří bylo porovnáno s horninou ostrova. Závěr byl jednoznačný.

Pocházely z doby až před třemi miliardami let, zatímco dnešní Mauricius vznikl maximálně před devíti miliony. Z něj být nemohly, na to, aby je tam přenesla třeba vichřice, byly některé moc těžké. Zirkon je pro vědce nesmírně cenný, nepodléhá totiž erozi a obsahuje množství kovových prvků – uranu, thoria a olova. Je to stejný zlatý důl jako pro antropology historická neporušená kostra.

Většina pevniny zmizela pod vodou

Dalšími výzkumy zjistili, že podíl na zkáze Mauritia mělo zřejmě také působení silných gravitačních polí, která se od sebe začala vzdalovat. Kvůli tomu se asi tak před 84 miliony let obří masa země odtrhla a z obrovské pevniny zůstal jen dnešní malinký ostrůvek, který měl ovšem původně hodně dlouhý název.

Když zde v roce 1598 totiž přistálo nizozemské loďstvo, jeho kapitán mu dal jméno Prins Maurits van Nassaueiland – podle jednoho z největších místních vládců a vojevůdců. My ho ovšem známe pod mnohem kratším jménem Mořic Oranžský. Humorné je, že jeden z geologů už v roce 2008 při dovolené sesbíral pár hornin a mezi nimi byl i zirkon starý 1 970 milionů let, ovšem tehdy ještě neprošel tak důkladným zkoumáním.

Mauritia patrně není jediný

Jako každá teorie i tato má své odpůrce. Francouzský geolog Jérôme Dyment se domnívá, že se zirkon mohl objevit až později, jako součást stavebního materiálu, ale jeho kolega Conall Mac Niocaill z Oxfordu pochybnosti odmítá. I když se stejně jako jeho oponent výzkumné studie nezúčastnil, uvedl, že všechny důkazy do sebe zapadají, podle něj se pod hladinou Indického oceánu kromě Mauritia skrývají dokonce i jiné mikrokontinenty. Takže není vyloučeno, že další objevy nás v této turisticky atraktivní lokalitě ještě čekají…

Comments are closed.