Obdivujete plameňáky? Laici si jejich výskyt spojují především s Afrikou a jinými vzdálenými krajinami. To je sice pravda, ale kdo chce pozorovat růžové krasavce ve volné přírodě, může zamířit i do Camargue. Tedy do delty Rhôny v jižní Francii, kde celoročně žije početná populace.

Mají tam výborné podmínky, v krajině mokřadů mezi rameny řek Velké a Malé Rhôny (mapa). Tento kraj, respektive zdánlivě nekonečná rovina plná rákosí, kanálů a jezer s poloslanou vodou, není ovšem jen jejich domovem, ale i dalších čtyř stovek druhů ptactva, je tu hodně volavek.

koně v Camargue

Nejvíc ptáků lze obdivovat v Pont de Gau

Celá oblast je od roku 1986 chráněna tzv. Ramsarskou úmluvou coby mokřad mezinárodního významu. Každý, kdo má estetické cítění, musí ocenit pohled na dlouhonohé ptáky, jak – stejně ladně a lehce jako vnadné modelky po molu – kráčejí po hladině. Lze zde spatřit osamělé jedince i četná hejna při zastávkách kolem silnic. Nejvíc v Camargue žijí plameňáci růžoví, mají tu ideální podmínky pro život a hnízdění. Kdo si chce jejich krásu užívat dosyta, nemůže vynechat ornitologický park Pont de Gau (mapa), ležící jen pár kilometrů nad přímořskou obcí Saintes Maries de la Mer.

Camargue

Tam totiž narazí na ta nejpočetnější hejna, v době největší expanze až dva tisíce kusů. Takové množství není šance jinde ve Francii vidět. Park je poměrně velký, má několik okružních cest, jejich součástí jsou logicky pozorovatelny. Kdo pak zvedne zrak a podívá se pořádně do korun stromů, najde v nich mnoho dalších zajímavých opeřenců. Ti chovaní jsou umístěni ve voliérách blízko vchodu. Je tu několik jezer a jezírek, kde se dá posadit na břeh, zavřít oči a poslouchat zvuky ptáků, je to víc uklidňující než antidepresiva. Občas se i škádlí, je to z jejich řeči slyšet.

černí býci v Camargue

Uhelná věž v Camargue skýtá jedinečný výhled

Nadneseně řečeno, nejen ptáky živ je člověk, kolorit Camargue doplňují černí býci a bílí koně, polodivocí i krotší, na kterých se pořádají vyjížďky. O ně mají zájem hlavně děti. Kdo chce jejich stáda sledovat z dálky, může se vypravit na Tour Carbonnière (mapa), bývalou uhelnou věž ze čtrnáctého století.

Tour Carbonnière

Ta kdysi nesloužila jen svému účelu, střežila přístup k opevněnému sídlu Aigues-Mortes, tehdy se nalézalo na břehu, dnes je od něj vzdáleno pár kilometrů. Právě odsud vyrazila sedmá a osmá křížová výprava na lítý boj s muslimy.

Aigues-Mortes

Památky na vás čekají v Saint-Gilles

Kdo má rád nejen létající krasavce, ale i historické památky, vyrazí do městečka Saint-Gilles. Tam stojí za zmínku nebývale honosně zdobený portál kostela místního kláštera z konce 12. století s výjevy ze Starého a Nového zákona. Historici si ovšem lámou hlavu nad tím, že je na nich také znázorněn kentaur, kříženec koně a člověka, který patří do řeckého bájesloví a určitě ne do křesťanství. Větší opodstatnění má velbloud, toho křižáci na cestách Orientem používali, je tu ale i lev sápající oběť…

kostel v Saint-Gilles

Městečko je pojmenováno po svatém Gillesovi, poustevníkovi, co se tu usadil a pak v sedmém století založil benediktské opatství. To mělo sloužit jako první zastávka pro věřící mířící do španělského (asi nejznámějšího) poutního místa Santiago de Compostela, zasvěceného svatému Jakubovi, mučedníkovi, který se stal patronem země. Zda tu opravdu spočívají jeho ostatky, není jisté, i Katolická encyklopedie z roku 1908 měla své pochybnosti. Jedna z legenda ovšem praví, že svobodná či neplodná žena, co při pouti navštíví jeho kryptu, záhy otěhotní.

kostel v Saint-Gilles

Další zajímavosti o jižní Francii naleznete například ZDE.

Write A Comment