Když koncem července ve Švýcarsku slavnostně otevřeli údajně nejdelší visutý pěší most na světě, nebylo to pro ty, co tuto zem znají, velké překvapení. Je jich tu totiž jak naseto. Možná jsou Švýcaři stavěním mostů přes rozlehlá údolí či skalní masivy trochu posedlí, ovšem někdy jde o holou nutnost. Alpy zabírají 57 % území, táhnou se od jihozápadu k severovýchodu a mají různé názvy, např. Bernské, Glarnské, Tessinské, Bündnerské a Walliské a další.
Právě v těch posledně jmenovaných byla postavena unikátní konstrukce, která umožňuje turistům znovu (a lépe) zažít cestu po tzv. Evropské stezce mezi obcemi Grächen a Zermatt (mapa). Ta byla delší dobu nepřístupná, protože její část zničily padající kusy skály, uvolňují je pohyby ledovce.
Nový krasavec váží skoro 60 tun
I proto se stavitelé rozhodli nedat jim šanci, zavěsili ho do výšky 85 metrů, nad problémové místo. Bylo navíc rizikové, mnohé kameny měly obrovskou hmotnost i rozměry. Nový most není určitě vhodný pro ty, co trpí závratí či nemají rádi výšky, je dlouhý skoro půl kilometru. Předchozí byl asi o polovinu kratší, ale hlavně jen 25 metrů nad zemí, takže se na něj odvážilo o to víc lidí, ovšem nejednalo se o extra adrenalinový zážitek. Jenže, jak se říká, mimořádné situace vyžadují odvážná řešení. Hodně frekventovaná vysokohorská stezka totiž přišla o atraktivitu, místo dopadu obřích kamenů se muselo pracně obcházet.
Menší návštěvností trpěly zejména horské hostince a penziony, proto se po dohodě se zástupci místních turistických agentur rozhodlo o výstavbě nového mostu. Je z ocelových lan a lehkého kovu. Měří 494 metrů, váží asi 58 tun, široký je 65 centimetrů, což není mnoho, dva obézní se asi těžko vyhnou. Firma, která ho stavěla, vyvinula unikátní hydraulické zařízení, aby se most při přechodu více lidí najednou moc nehoupal.
Rekord dříve drželo Rakousko
Po znovuotevření má Evropská stezka 35 km, dá se projít za dva dny. Někomu se takové tempo může zdát pomalé, ale musí se brát v úvahu náročný terén. Odměnou je pohled na vrchol Matterhornu. Vypíná se nad Zermattem, je považován za jeden z nejkrásnějších na světě.
Abychom vám přiblížili další zajímavé mosty, jeden čas byl nejvyšší Highline 179 (406 m, šířka 120 cm, maximální výška 114 m). Je sice v Rakousku, ale rovněž stojí za to. Má otevírací dobu až do 22 hodin, takže ho lze obdivovat i za umělého osvětlení, ovšem platí se vstupné ve výši 8 eur. Součástí návštěvy jsou také atrakce. Děti nadchne Rytířské muzeum, kde si mohou zkusit brnění, k zajímavostem patří ptačí safari.
Jaké zážitky skýtají další švýcarské mosty?
Odlišný druh turistů míří na jiný visutý most ve Walliských Alpách, Niouc (mapa). Je zařazený mezi deset nejvyšších na světě, provozují tady bungee jumping. I z něj je vidět Matterhorn, někdo se na něj dívá s pocitem, že to bylo poslední, co v životě viděl. Odvážlivci se s tím nemažou a volný pád do obří hloubky 190 metrů (!) si užívají. Asi dělají dobře, od roku 1995, kdy byl otevřen, se tu, řečeno slovy majora Terazkyho, „nic zvláštního nestalo“.
Najdeme ho v údolí d’Anniviers, tvrdí se, že je díky výšce a okolí nejkrásnější pro skok na laně v Evropě vůbec. Od dubna do října je otevřen jen během víkendu (11:00–18:00), od 15. července do 14. srpna denně, mimo pondělí. Za mimořádný zážitek se pochopitelně platí. A ne málo, 210 švýcarských franků, což dobrodruzi rádi obětují. Kdo se chce jen projít, má to výrazně lacinější, za pouhých 5 franků.
Poslední z doporučovaných visutých mostů (Švýcaři jich mají možná až 20!), Trift (mapa), vede přes ledovec stejného jména. Je úplně jiný a neméně pozoruhodný. Sice měří „jen“ 170 metrů, ovšem je situován – ve výšce 100 m – nad oblastí, která láká návštěvníky hlavně na krásné výhledy z výšky.
