Soch Ježíše Krista najdeme v křesťanských zemích tisíce. Patrně nejznámější je monumentální socha na kopci Corcovado nad Rio de Janeirem. Jsou však mnohé, o nichž se moc neví, přesto jsou velkou raritou. Například Christ of the Abyss (Ježíš v propasti), tedy bronzová socha na dně zátoky San Fruttuoso mezi městy Camogli a Portofino na Italské riviéře.
Kdo ji chce spatřit, musí se potopit do přibližně sedmnáctimetrové hloubky. Poblíž ní se nachází vrak britské lodi potopené během Krymské války. Podle legendy už zde žádná loď nemůže ztroskotat, námořníky chrání před zkázou právě podmořský Ježíš.
Umělecké dílo vzniklo i díky Američanům
Socha Christ of the Abyss (italsky Cristo degli Abissi) je vysoká cca 2,5 metru, bez podstavce váží 260 kilogramů. Jde o dílo sochaře Guida Gallettiho, kterého inspiroval potápěč Duilio Marcante. Ten chtěl tímto způsobem uctít památku kamaráda a italského průkopníka potápění Daria Gonzattiho, jenž na tomto místě v roce 1947 zahynul. Socha byla – díky internacionální spolupráci – odlita například ze záslužných i pamětních medailí, částí lodí, zvonů, americké námořnictvo věnovalo vrtule vyřazených ponorek. Technicky náročné bylo umístění na mořské dno, s pomocí mnoha potápěčů se to podařilo v srpnu roku 1954.
Christ of the Abyss (mapa) má nejen ruce, jimiž obvykle žehná, ale i obličej pozvednutý směrem k nebi, nebo spíš hladině. Socha se záhy stala oblíbeným cílem vodomilů z celého světa. Ponořit se k ní není zvlášť obtížné, je v poměrně krátké vzdálenosti od břehu. Jedincům s dobrou kapacitou plic stačí jeden hluboký nádech, rychlé nohy a kvalitní ploutve, ostatní si musí pomoci dýchacím přístrojem. Problém ale představuje zvýšená koroze a nános korýšů, kteří si ji oblíbili, třicet let po instalaci musela být zrestaurována. Byla vyměněna i ruka, tu asi nechtěně odlomila kotva neznámé lodi.
Nejen Christ of the Abyss láká turisty
Kdo se vydá do těchto končin, záhy zjistí, že Christ of the Abyss není jedinou zajímavostí. Tou další je opatství zasvěcené katalánskému světci San Fruttuosovi z třetího století, jehož popel a relikvie zde stále uchovávají. Podle pověsti je sem roku 713 přenesl španělský biskup Prosperus, když na útěku před maurskými dobyvateli opustil Iberský poloostrov. Zvláštností opatství je poloha, leží totiž v malém zálivu pod strmým zalesněným kopcem, odříznutý od civilizace (mapa). Přístup je pouze z moře nebo pěšky, podél pobřeží od zálivu Portofino, nebo seshora ze stejnojmenného města.
To, že sem nevede silnice, neodradí zvědavé turisty. Jezdí (vlastně chodí) jich sem mraky, hlavně v sezóně. Kdo si chce dosyta v klidu užít prohlídku kláštera, zamíří sem na jaře. Může obdivovat výrazná gotická okna, majestátní kopuli či trojlodní vnitřní prostory (stejně jako další nejstarší části pocházejí z jedenáctého století). A v neposlední řadě i obrannou věž Torre Doria (1562), postavenou šlechtickým rodem, který komplex vlastnil. V kryptě jsou také pochováni jeho členové od roku 1275. Doriové pocházeli z Janova, kde patřili k nejvyšší honoraci.
Před klášterem se lze koupat a opalovat
Vlastnili mnoho hradů a zámků, jejich vliv trval až do šestnáctého století. Opatství si nevybrali jen z náboženských důvodů, součástí jsou i další budovy, včetně obytných. V majestátním křídle, obráceném k moři, je dnes umístěna stálá expozice stavebních dějin kláštera. Zde i v dalších prostorách kromě kostela se platí vstupné. U náboženských staveb nebývá obvyklé, aby před nimi byla pláž s občerstvením, San Fruttuoso patří k výjimkám. Ta zdejší je ale malinká. Kdo chce lehátko, musí si hodně přivstat, anebo se spokojit s plaváním v moři a sezením na ručníku, pokud má kde…
