Jedním z nejnavštěvovanějších míst v Turecku je Hierapolis – Pamukkale, hlavně díky nádherným přírodním útvarům. Je tu ale i chrám boha Apollóna a spousta dalších ruin. Mezi nimi i menší areál, kam se turisté raději nevodí. Říká se mu Plutonium neboli Gate to Hell, tedy Brána do pekla. Celá staletí zde docházelo k sérii nevysvětlitelných úmrtí nejen lidí, ale i zvířat.
„Toto místo je plné výparů tak hustých, že není vidět ani na zem. Každý živý tvor, který sem vstoupí, okamžitě zahyne. Viděl jsem na vlastní oči ptáky, kteří – když se přiblížili ke vchodu – padali na zem jak zasaženi bleskem,“ napsal o areálu Plutonium (mapa) starořecký filozof, historik a geograf Strabón.
Z jeskyně unikají toxické výpary
Podle všeho byl Hierapolis založen roku 190 př. n. l. Eumenesem II, králem Pergamu. Poté se zde usídlili Římané a pod jejich vládou město nevídaně prosperovalo. Stavěly se domy, chrámy, divadlo i lázně na místech, kde ze země vyvěraly horké prameny s údajně léčivými účinky.
V době rozkvětu byl také postaven malý chrám s tradičními antickými pilíři, od nichž vedla cesta k dveřím do jeskyně. Už tehdy zde bylo nebezpečno. Šlo o místo, nyní označované jako Plutonium, kde kněží sloužili bohu podsvětí Hádovi (neboli Plutonovi) a přitom zažívali silné halucinace z toxických výparů.
Plutonium po letech objevil italský profesor
V té době zřejmě ještě nebyly jejich účinky pro lidi smrtelné. Je ale pravděpodobnější, že si na toto nebezpečné prostředí sluhové boží postupně zvykali, aby přežili. Chrám zůstal plně funkční až do čtvrtého století. Stal se údajně také důležitým poutním místem. Plutonium bylo opuštěno až o dvě stě let později po zemětřesení.
V posledních letech zde prováděl archeologický průzkum profesor Francesco D’Andria z italské University of Salento. Při něm objevil množství kosterních pozůstatků ptáků i menších savců, co v okolí chrámové brány zahynuli. Zjistil, že skon nebyl vyvolán dechem boha podsvětí, jak se tradovalo. Příčina byla méně dobrodružná. Plutonium se totiž nachází na místě tektonického zlomu a výpary oxidu uhličitého dosahují smrtící úrovně 91 %.
Vchod do podzemí raději zazdili
Aby objevil zříceninu chrámu a přežil, musel pracovat on i jeho tým v ochranných pomůckách včetně plynových masek. Podle jeho svědectví je stačilo na chvíli sundat a člověk už cítil únavu a další příznaky otravy. Přes všechny potíže se povedlo přesně lokalizovat termální prameny. Navíc mezi zříceninami nalezli jeskyni s bazénem a sloupy, na kterých byly nápisy s věnováním bohům podsvětí. Takže bylo jasné, že Plutonium sloužilo jako obětní místo.
Francesco D’Andria představil vizi toho, jak chrám v Turecku asi fungoval ve starověku. Obyčejní lidé podle něj sledovali posvátné obřady z určeného a pro ně bezpečného místa. Odtud vypouštěli ptáky a sledovali, jak padají mrtví k zemi k nohám kněžích. Ti stáli před portálem a v transu obětovali býky Plutonovi. Muselo jít zcela určitě o fascinující podívanou. Dnes jsou zbytky chrámu z dálky dobře patrné, ale areál Plutonium je oplocen, vchod do jeskyně zazděn a přístup do jeho blízkosti z logických důvodů zakázán…
